Nový život

Svojou atmosférou a (bez)nádejou mi tento film veľmi pripomínal Never Let Me Go. Severania už tradične opäť "bez servítky" podali príbeh o snahe odstrániť genofond sociálne slabšej vrstvy. No tie kritéria o rozhodovaní, kto je vlastne menejcenný by ma fakt zaujímali, lebo práveže tí nadbytoční pôsobili ľudskejšie ako tí akože nadpriemerní (teda aspoň oni seba sa za takých považovali). Dej príbehu síce nebol nijak obzvlášť výnimočný, ale hlavne tá atmosféra a vzťahy medzi dievčatami vytvárali ten efekt, že človeka to donútilo premýšľať nad tým, že kto je vlastne ten "normálny". Záverečná "revolúcia" Gertrudy bola skvelým zakončením celého filmu. (08.12.2013)

Téma je jistě velmi zajímavé. Zpracování už méně, příjde mi to nemastné neslané. Takovéto téma si nezaslouží takovéto bezemočné zpracování. Nebyl jsem schopný se ztotožnit s hlavní hrdinkou, protože všechny její problémy jako by jí bylo trochu šumafuk. Možná za to může prúměrné herecké zpracování hlavní hrdinky. Ostatní postavy jsou opět nemastné neslané, bez krve. Jedinou opravdu trochu výraznější postavou je doktor. Z mého pohledu promarněná šance na skvělý film. (28.09.2011)

Švédská a celkově skandinávská kinematografie si také drží furt vysokou laťku. Skvěle natočený film, který vyníkajícně vystihuje poválečné období ve Švédsku a všechny manýry této země, které v sobě nesli prvky fašismu a které postupně museli být v této zemi likvidovány. Velice drsný a pesimitický ale významný příběh se skvělým filmovým zpracováním... Doporučuji! Je na co koukat. 90% (06.12.2009)

Drama Nový život je vlastně snímkem o eugenice a malthusiánství, které byly v první polovině 20. století jako ideologie velice populární a hlásala je a inspirovala se jimi ve svém díle celá řada špičkových intelektuálů a umělců. Učení o tom, že je nutné zušlechťovat lidský genofond a bránit těm méněcenným v plození dalších neúspěšných, mělo ohlas právě v těch měšťanských usedlých a bohatých zemích, jako bylo Švédsko nebo Švýcarsko, kde podobné programy skončily až v první polovině 70. let. Vlivní publicisté a státní úředníci předpokládali, že právě chudí mají nekvalitní geny a jejich porodnost je nutné regulovat, a těmto snahám padla za oběť i hrdinka Häröova snímku. Její anabáze po ústavech a psychiatrických klinikách spolu s bojem za právo mít vlastní dítě je nesrovnatelně uvěřitelnější, tragičtější a procítěnější než barvotiskové emoce a manipulace v Renčově dílku Requiem pro panenku. Smutný, ale zajímavý a poučný film. Eugenice zasadil úder nacismus a jeho program likvidace méněcenných národů a duševně nemocných, který tento myšlenkový směr zkompromitoval, takže naštěstí nenapáchala větší škody. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

I když smutný příběh, pro mne balzám na duši, protože v poslední době vídám tak málo dobrých filmů. Silný příběh z padesátých let, vynikající herecké výkony, které se neutápí v dobových dekoracích, ale naopak ční jak holé vykřičníky do studeného vzduchu této temné doby. Je to po Zlu mezi námi už druhý film, který poodhaluje poválečnou dobu ve Švédsku, která se zdá být prosycena dozvuky fašismu a je nepochopitelná, temná, a nezmapovaná. (04.12.2009)