Reklama

Reklama

Televizní film z roku 1969 odpovídá na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk, času totality. Nevíme, kde jsme a jak jsme se sem dostali... Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se po srpnové invazi roku 1968 na dlouhou dobu zmocnil naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobily, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990, musela být rovněž stažena přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia. (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Klima filmu lze přeložit, jak to mnozí činí, do posrpnovštiny a popalachovštiny, ale i do pomnichovštiny, poúnorovštiny a dalších - a nejen domorodých - jazyků. A hned se rodí otázka, nakolik se na tíživém klimatu dole podílí děje světa (nenadálá absence dveří) a nakolik tíhnutí sedmihlavé skvadry; a otázka, jak dalece se liší nahoře, snímkem explicitně nevyjevené, od dole. Přemítat je možné i o těch sedmi „konstantách“ lidských myslí a srdcí, a ačkoli netušíme, jak konstantně bytovaly jednotlivé postavy nahoře, dole se jejich vnitřní konstanty proměňují, zvýrazňují, čerchovatí, prolamují i vzdouvají, ve vzájemném kontaktu rozličně zakřivují, a ne vždy pokřivují, vše za manipulativního průvodcova hlasu, normalizátorsky ustanovujícího bezvýchodnost jako přirozenost. Souběžně se touha po naději, a s ní spojená aktivita, mění v trpělivé odevzdání osudu (pasiáns); a nakonec: není trpělivost jen škraboškou, za níž - bez tváře - dlí sama se sebou a s „daným“ stavem spokojená lhostejnost? (To emocionální a až iracionální ticho poté, kdy průvodce oznámí smrt černé ovce-bílé vrány!). Pozor, jestli i na sklonku roku dvacet „nesníme svůj sen“ a přitom „neměříme hloubku jeho barvy“. // Úkol: Podívat se na film v roce 2050 a do té doby se snažit, abych projekci nemusel absolvovat, přinejmenším, v holínkách. ()

selfesteem 

všechny recenze uživatele

Jen jednou jsem kdysi v minulosti viděla tento televizní film na ČT2 a dodnes mě při vzpomínce na něj zamrazí. Sledovat beznaděj uvězněných lidí v neznámé místnosti starobylého hradu a jejich pomalu mizící naději na záchranu, kterou v nich úmyslně a zákeřně podporuje nebývale psychopatický Rudolf Hrušínský st. v roli jejich průvodce je skutečně totální masakr. Opakovat! A to co nejdříve! ()

Reklama

Untentrauer 

všechny recenze uživatele

Impozantní výkony herců, kteří dokazují fakt, že si v sedmi vystačí pouze v uzavřených prostorách podzemního sklepení. Nalezneme tu všechny osobnosti a projdeme si s nimi proměnou nálad a hysterií. Detailně si prověříme úsloví, že kam nemůže čert, tam strčí ženu. Vzniklá situace do které se naši hrdinové dostali se dá interpretovat mnoha způsoby, dá se aplikovat na spoustu situací a historických období. Je už jen na vás, jak si s tím poradíte! Film rozhodně není pro každého! ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

" Připravte se na nejhorší a nebudete nikdy zklamána."                                                                                                         Pasiáns mě příliš nepřesvědčil. Zápletka je skvělá. Herci jsou skvělí, i když místo divadelního herectví bych uvítala víc civilního projevu, jako tomu bylo u Františka Řeháka a Ladislava Mrkvičky. Překvapila mě strnulá poloha Rudolfa Hrušínského. Evokuje to příliš Královskou hru a Spalovače mrtvol a to podle mě není dobře. Myslím si, že v té postavě bylo víc, mohla žít víc vlastním životem. Podzemí by slušel možná víc undergroundový kabát, ale dobrá, šlo o alegorii. :o) Jířího Hubače mám ráda, ale tentokrát mi nepronikl k srdci. ()

anais 

všechny recenze uživatele

Strhující, lehce fantaskní scénář s precizně vysoustruženými dialogy a hutným dějem, který prorocky komentuje chování různých typů lidí během normalizace. Kladu si otázku, proč se tenhle film nestal slavným? Vždyť jiné trezorové filmy už dnes takřka zlidověly. Možná je to až přiliš velkou abstraktností příběhu, a nebo stigmatem, že se jedná o televizní film? Přitom ostře nasvíceným záběrům, ve kterých světlo a stín tvaruje Hrušínsklého nelítostnou tvář, by plátnu určitě slušelo. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu. Architekt filmu vzpomínal, že v lokacích byla taková zima, že šla neustále hercům pára od úst. Nakonec situaci vyřešili tím, že přivezli dva obrovské parní lokomobily k vytápění. (sator)

Reklama

Reklama