Pasiáns

"Není přece důležité co chcete, ale co můžete. Tak je to." Tyhle slova z úst Rudolfa Hrušínského pěkně zamrazí po těle. Trezorovka jak vyšitá! Na premiéru si musela počkat až do roku 1990. Stejný případ jako u filmu Den sedmý osmá noc, kdy divák neví, v jaké časové rovině a kde se příběh odehrává. Všude je jen cítit zlověstné povětří, nejistota a strach. Strach z čehosi neuchopitelného, avšak všudypřítomného. Podobenství, které má svoji podstatu v tom, kdy nás okupovala vojska Varšavské smlouvy. Skupinka šesti mužů a jedné ženy uvíznou kdesi v podzemí, kde najednou nemohou najít dveře k východu. Situace se začne vyhrocovat, když jednotlivé postavy začnou panikařit a dojde i k podivným úmrtím. Je to občas šílené psycho, kdy absurdní situace neberou konce a vyhrocené scény pěkně tlačí na pilu. Do toho je zlověstně umístěná hudba Jarmila Burghausera, která atmosféru ladí k až hororovým pasážím. Rudolf Hrušínský v roli průvodce, posléze diktátora, by mohl klidně hrát šílené psychopaty, už nejednou se osvědčil, třeba v o rok starším Spalovači mrtvol. Další členové skupinky jsou precizně obsazeny : Eduard Cupák, Ladislav Mrkvička, Ladislav boháč, Josef Abrhám, František Řehák a v ženské roli dechberoucí Jana Brejchová. Nemám slov, tohle jsou snímky, které by nikdy nemohly vzniknout, nebýt srpna osmašedesátého roku. Režisér Jan Matějovský si ke spolupráci přizval kameramana Juraje Šajmoviče, který podobně jako u další Matějovského trezorovky z roku 1970 Podezření, dokázal s kamerou čarovat a uhrančivě snímat jednotlivé obličeje a oči všech zúčastněných, sochařské ornamenty (bezvadný střih) a různými nájezdy zpestřovat a budovat napětí. Nutno dodat, že velkou zásluhu na kvalitě filmu má také scénář Jiřího Hubače. MILUJU TYHLE BIJÁKY!!!!!!! (29.08.2021)

Film se opravdu povedl. Je zde krásně vidět, jak se dá téměř z ničeho (pokud pominu výborné herce) natočit skvělý film. A co je na něm tak jedinečného? Výstižný popis typických českých zástupců společnosti. Nalezneme zde téměř všechny - starší vzdělanec, který se poměrně snadno podvolí situaci; jednoduchý praktický člověk, který má potřebu se zalíbit vůdčím osobnostem; člověka, který má nutkavou potřebu určovat pravidla a stát se vůdčí osobností se vší pompou (který je slepě uznáván, do té doby, než klopítne - pak je z pomyslného trůnu sesazen); člověk, který má své ideje a drží se jich (i když se stane trnem v oku a je odstraněn nebo zdiskreditován); slabší jedinec, který chce věřit v v ideu předchozího, po nezdaru neunáší tlak situací a společnosti, načež upadá do trudomyslnosti; dále člověk sebestředný, vyčítající druhým jejich chyby a proklamující svoji dobrotu a trpělivost, která s nezdarem brzy veme za své; a nakonec člověk nepraktický, emocionálně citlivý, přelétavý, který však dovede být v napjaté situaci velmi praktický (až bezcitný). Samozřejmě herci přehrávají, aby dokázali popsat svůj charakter v tak krátké stopáži filmu. Za mě jasných 5 hvězdiček. (19.11.2013)

Strhující, lehce fantaskní scénář s precizně vysoustruženými dialogy a hutným dějem, který prorocky komentuje chování různých typů lidí během normalizace. Kladu si otázku, proč se tenhle film nestal slavným? Vždyť jiné trezorové filmy už dnes takřka zlidověly. Možná je to až přiliš velkou abstraktností příběhu, a nebo stigmatem, že se jedná o televizní film? Přitom ostře nasvíceným záběrům, ve kterých světlo a stín tvaruje Hrušínsklého nelítostnou tvář, by plátnu určitě slušelo. (18.11.2009)

„Copak vy netoužíte dostat se odtud?” Pozorování skupiny lidí náhle odříznuté od vnějšího světa, která si osahává nové prostředí a musí se nějak dohodnout, co dál. Dneska obvykle námět pro reality show, v roce 1969 pro alegorii, která sice na dobu okupace odkazuje, ale možnosti jejího čtení jsou širší. Originální zápletka a soustředění se na podobenství asi trochu vytěsnily nějaké větší odhalování charakterů – tady už je to skoro od začátku dané i s visačkou – sobecký frajírek, labilní kráska, rezignovaný intelektuál atd. Největším požitkem je ale magnetizující Hrušínský – z průvodce se stává autoritativním manipulátorem (dokonce si k tomu oblékne objevenou uniformu), který svými řečmi a pohledy musí potěšit každého, koho mrzí, že Spalovač mrtvol nemá dvojku. (08.04.2016)

,,Naděje je jen touha po nemožném. Možná, že je na životě nejkrásnější, že je jedna velká naděje, která se nikdy nesplní." Skupinka lidí se při přehlídce zámku ocitne v podzemní místnosti, ve které najednou zmiznou dveře ven... Tak alegorie na totalitní stát, resp. situaci v ČSSR po srpnu '68 je už jasná v samotné zápletce a od prvních minut, ale rozhodně není jediným smyslem filmu. Bez ohledu na dobu a politiku Pasiáns v sobě skrývá hluboký psychologický příběh s existenciální zápletkou, kde jsou důležité rozměry lidských charakterů, jež se v podobných hraničních situacích projevují naplno. Jedni se budou snažit za každou cenu ven, jiní pouze doufat, utápět se v depresích nebo mít blízko i k zbláznění, někdo najde rovno východisko v sebevraždě a najdou se i lidé, kteří neztratí svůj smysl pro humor i v takovéhle situaci. Strhující snímek v sobě ukrývá téměř hororovou atmosféru z tajemného podzemí, umocněnou sugestivním výkonem Rudolfa Hrušínského a hereckým koncertem dalších protagonistů (z mužského obsazenství mě zaujali zejména František Řehák a Ladislav Boháč), zvláště pak Jany Brejchové, jejíž krása i příjemný hlas působí v temném prostředí jako zajímavý kontrast. Dojem mi mírně poprvé zkazil otevřený konec, ale na druhou stranu se po zamýšlení nad tím vším nabízí otázka: je to skutečně otevřený konec nebo spíš drsné zobrazení reality? 90% (05.08.2017)