JCVD

Veřejná rehabilitace belgické maskulatury. Nápaditý narativ (nahlížení jedné situace z různých hledisek, nechronologická konstrukce příběhu...), oku lahodící pozlátko (mým osobním favoritem je úvodní plan-séquence z natáčení akčního filmu) a reflexe, která se nedotýká jen kariéry a osobního živoření titulního JCVD, ale i "fiktivnosti" filmového média jako takového - což, upozorňuji, nedosáhne svého výškového rekordu u postmodernistického zviditelňování filmové suroviny, ale u Jécévédéčkova "brechtovského" zpovídání se direct to objectiv, které buď pozřete i s nebohým muškařem a empaticky uroníte nejednu nostalgickou slzu, nebo si na jeho účet prodloužíte bytí o všechnu ztracenou "stopáž", kterou jste za život obětovaly na oltář béčkového permafrostu (kterému navíc JCVD skládá poctu krásně klišoidní zápletkou). Osobně jsem někde mezi, tedy v oblasti shovívavého pousmání. A právě tenhle rozpor "jsem všechno, ale zároveň nic a proto na mne nemůžete" je zdaleka tím nejsilnějším atributem tohoto divácky vděčného experimentu. JCVD je zkrátka příliš dobrý. Je zajímavý a netradiční, rovným dílem smart, zábavný, ale i důstojný. (28.04.2009)

Rozhodně sem viděl zábavnější filmy s Van Dammem(i když scénka u soudu nebo rozhovor o Stevenu Seagalovi jsou teda děsná prdel), ale určitě ne takový, ve kterých by hrál líp. Začáteční natáčecí akcička je jen takovej akční bonus, jinak je to spíš komediální drama, ve kterým se Jean-Claude Van Damme herecky překonává a zmlátí tam všehovšudy asi jen jednoho člověka, což je takřka neuvěřitelný. Za zmínku taky stojí zajímavě poskládanej příběh, kdy se například jedna scéna odehraje dvakrát a pokaždý z jinýho pohledu nebo se příběh dovysvětluje flashbackama, který pak pokračujou až do současnosti (15.12.2008)

Herecky možná nejlepší film Jean Claude Van Dammea, ale co? To mám být nějak šťastný? Tenhle kluk se nenarodil, aby předstíral, že mu je 60sát, nedokáže chodit, neměl v životě štěstí a nemá na účtě ani korunu. Tenhle člověk tu vždycky byl jen proto, aby mlátil jiné lidi v jednoduchých filmech. Takhle to přeci dělal už Bruce Lee, tak proč by nemohl i JCVD? Mohl a taky to stále dělá, jen asi chtěl jednou být na nějakém festivale a projít se po červeném koberci. Já mu to přeji, ale přesto... Tohle není ten, kterého jsem v dětství tak rád sledoval jak se učí bojové umění v bazénku a chytá se zavázanýma očima cokoliv mu jeho mistr hodí. JCVD je umělecký film, který se v určitých chvílích dostává do sebeparodie, která mi tolik nesedla. Třeba scéna na poště, kde se JCVD zpovídá, mi připomněla 25. hodinu a upřímného Edwarda Nortona v jeho zpovědi do kamery. Filmu nelze upřít snaha u myšlenka, kde třeba "jak by to mohlo být" v závěru působí skvěle, ale jiné zase působí podivně. Milovníci JCVD si budou pouštět dokonce života prvních pár minut tohoto filmu, v kterých je to právě on ve své snad nejdelší akční scéně v životě. A že mu to sakra jde... a doufám, že ještě půjde, protože JCVD není film, na který čekám celou jeho kariéru. (31.12.2008)

Rád bych napsal hezký, upřímný komentář k tomuto filmu, jako to dokázal Van Damme v tomto filmu zahrát, protože co jiného k tomu dodat, než to, že on si to prostě zaslouží. Chtěl bych chvíli promluvit o něm samotném. Jean Claude Van Damme je pro mě herec, který od mala ve mně vzbouzel dobrý pocit, sympaťák, který si možná jistými věcmi zkurvil život, ale kterého jsem od mala měl rád, ne Segal, ne Stallone, ne Schwarzenegger (ano ani ne on), ale právě Jean-Claude Van Damme je ta akční ikona, kterou má dětská tvář žrala od dětství až do teď. A teď bych rád něco dodal k samotnému filmu. Těšit se na něco takového, ještě když jste takový fanda, je něco hrozně obtížného, a těžko se to dokazuje, ale to čím jsem byl svědkem, to se nevidí každý den, na tož měsíc, rok, nebo celý život. J.C.V.D. je něco naprosto neuvěřitelného, kdo si dokáže natočit něco takového. Ukazuje život hvězdy, který je sám pro sebe vyhaslý, ale pro řadu fanoušků je něco jako modla, kterou nosí dennodenně v srdci a sní o tom, že se s ním jednou potkají a když popřeje i štěstí, tak vyfotí. Jean-Claude Van Damme když už ne před tím tak nyní dokazuje že herectví v sobě má, a nemalé, dále dokazuje, že se doznává všeho, čím si po celý život prošel. Nenápadně zesměšňuje ty, kteří ho dokázali proslavit, ale také ty, kteří ho dokázali uvrhnout do záhuby. Přiznává se k životním chybám a uznává, že to všecko nebyla žádná procházka růžovým sadem. Teď už záleží na něm samotném, zdali tento film bude mít nějaký smysl do budoucna a nebo jestli to nebyla jen a pouze recese, jakýsi blaf, který by divák měl sežrat, ale v to pochybuji, minimálně pětiminutový monolog mi musí dát za pravdu, že Van Damme je kus herce, který jestli tohle nemyslel vážně, tak mě opravdu dostal, a proto mu smekám všecko co se smekat dá a klaním se tomu, že dokázal jít do tak agresivního a přesto riskantního projektu, kterým J.C.V.D. bezpochyby je. Doufám jen, že se Vám komentář líbil, protože jsem se ho snažil napsat nejlépe jak to šlo, asi tak jako si Van Damme snažil napsat svojí kariéru a jak nakonec dopadl...Hezké to vše vidět, jestli to půjde do kin, tak slibuji, že se jich účastním a celé to představení si prožiju znovu, od začátku, a se zaujetím budu sledovat ten nejlepší herecký koncert, kterým jsem byl svědkem, a který mě naprosto dokonale uhranul. Jean-Claude Van Damme je pro mě stále ten, který dokázal pohnout ledy, ten, který pro mě jako pro dítě bude stále tou nejlepší akční ikonou, kterou jsem kdy mohl mít rád, a jsem na to hrdý. (14.12.2008)

║Rozpočet €10miliónov║Tržby USA $470,691║Tržby Celosvetovo $2,306,788║ wow!!! Jean - Claude Van Damme v sebareflexii, je to neskutočné, silné, dramatické, pútavé! Rovnako pompézny návrat ako mal Sylvester Stallone s Rockym Balboa/Rambo4 či Bruce Willis s Die Hard 4.0. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Art Film Fest 2009) (23.06.2009)