Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D

Najhoršie z trojice Fimfárov - prvé dve poviedky jak na Šumavě obŕi vyhynuli a O kloboučku s pérkem sojčím nie sú ani velmi vtipné, ani tá miešanica rozprávky a moderna nebola harmonická. Tiež sa mi zdali postavy dost nesympaticky spravené. Tretia poviedka Rozum a Štěstí bola určite lepšia, aj vtipom, aj príbehom. Hodnotenie: 65% (05.10.2013)

Mísí se ve mně rozporuplné pocity. Na jedné straně mám moc rád a ctím Werichovu moudrost a vtip, které propůjčil i svým pohádkám, na straně druhé se při sledování nemohu ubránit dojmu, že se tvůrci spoléhali právě a jen na kouzlo Werichovy osobnosti. Animace mi přijde zbytečně jednoduchá, v některých místech až odfláknutá. (21.10.2011)

Autoři se hrdinně pokusili uválet z prdu kuličku, žel, poslední díl Fimfára stává se sám o sobě pohádkou "O Nastavované kaši". Pouhopouhých 72 minut i s titulkama , které se z diváckého hlediska zdají být osmi hodinami, jsem vyloženě protrpěl. Kdybych měl hledat nějaká pozitiva, byli by to pánové Werich a Poš. Zásadním pozitivem tohto animáče ale zůstává skutečnost, že film nakonec skončí. Sice asi tak 72 minut po tom, co správně skončit měl, ale skončí. A věřte mi, je to neskutečně úlevné. (20.12.2013)

První příběh s Šumavskými obry je vyloženě slabší. Zbylé dva jsou pak úplně v pořádku. Stále jde o kouzelné a velmi originální pohádky velmi originálně provedené. Nevím jak vy, ale já jsem pyšný na to, že něco podobného vzniklo u nás. Za originalitu a originalitu plný počet. I když to má své mouchy a nedostatky, pořád je to lepší než ty voloviny od Disneyho. (23.12.2015)

Poměrně podrobně popsal švary i nešvary třetího Fimfára uživatel Savel (až na ty hrubky...), takže si spíš jen přisadím. Po výtvarné stránce je film povedený a je vidět, že u nás nějakou tu tradici loutkových animovaných filmů máme. Snad jen, že použitý výtvarný styl se už pomalu stává manýrou, i když u pokračující série se to snad snese. A zvlášť u třetí epizody mě rušily švy odlévaných latexových loutek — dřevo je dřevo. O 3D pomlčím, já si na to nepotrpím, jiní ano, osobně bych raději viděl ty loutky, než pochybný efekt, ale proti gustu... Horší to bylo s pohádkami. První, o obrech, byla opravdu zmatená, podivně dutá a doslova okamžitě jsem zapomněl, co v ní bylo. Později (ihned po promítání) jsem zjistil, že jsem nebyl sám a nebýt závěrečných titulků, nevzpomněl bych si asi dodnes. Nerozumím rovněž tomu, proč se hudební doprovod neustále uchyloval k jakési „klezmerovitosti“, proč byla princezna (snad pro to jméno?) ve třetí pohádce evidentně „jižanka“ a vůbec, nebýt neustálých a vlezlých narážek na produkty plzeňského pivovaru, těžko šlo usoudit, že jde o české pohádky. Hippie Štěstí mě už ani nezarazil. Atd., abych to shrnul a abych jen nehaněl: výtvarně nadprůměrný a hezký film, jakých se točí málo, příběhově to bylo slabší a atmosféra se pomalu poroučí. Abych nezapomněl, tuze to na mě působilo, že už těch méně recyklovaných werichovských výškrabků mají ve zvukových archivech opravdu málo a má to jediné důstojné řešení — už toho Fimfára nechme, než se to zprasí úplně. (14.02.2011)