Khaneh siah ast
The House Is Black
Obsahy(1)
Černobílý krátkometrážní dokument íránské básnířky Forugh Farrokhazdové, která je ve filmu i vypravěčkou, ukazuje běžný život v jedné kolonii malomocných na severu Íránu. Syrové scény z kolonie ostře kontrastují se záběry na okolní přírodu nebo hrající si děti. Poselství filmu lze shrnout jeho vůbec první větou: „Na světě je spousta nepříjemných věcí. Pokud však nad nimi budeme zavírat oči, bude jich ještě víc.“ (ČSFD)
(více)Recenze (14)
Dům je černý: o lepře (malomocenství) jsem poprvé četl jako školou povinné dítě v cestopise amerického dobrodruha Richarda Halliburtona, kde v jedné ze svých pěti slavných cest navštívil řecký ostrov Spinalongu, kde až do roku 1954 bylo poslední evropské leprosárium. V dřívějších dobách byla lepra považována za boží trest a nemocných se společnost štítila, dnes už se dá léčit, byť to trvá delší čas. Film Dům je černý byl natočen na objednávku od společnosti Leprosy Aid Society, v sanatoriu Baba Baghi Lepers ve starobylém perském městě Tabríz. Filmová režisérka Forugh Farrokhzad, slavná perská básnířka, měla cit pro poetickou skladbu obrazů. Obrazy doprovází četbou ze Starého zákona a své vlastní poezie. Autorem mužského hlasu komentáře je producent filmu (a milenec básnířky) Ebrahim Golestan. Film Dům je černý oceňuji především pro jeho poezii! ()
Jeden z těch filmů, který donutí člověka zamyslet se nad svou vlastní existencí a mě, zarytého ateistu, přesvědčující, že to náboženství v určitém slova smyslu nebude zas tak marné - pro ty, kteří krom víry v Boha už nic jiného nemají... ()
Krátkometrážní exkurze do kolonie malomocných v Íránu. Neskutečně silných dvacet minut. ()
Film doporučujem všetkým rozmaznaným slovákom, ktorí neustále plačú nad svojou existenciou. Postavy z House is black prijímajú svoj krutý osud a sú schopní v svojich životoch pokračovať v prostredí, v ktorom by sme neprežili ani deň a s handicapom, vďaka ktorému by sme radšej zvolili dobrovoľný odchod zo sveta. Pre dokumentárnych fanatikov jeden z najdôležitejších filmov. Pre umravčaných stredoeurópanov tiež. ()
"I said, if I had wings of a dove I would fly away and be at rest. I would go far away and take refuge in the desert. I would hasten my escape from the windy storm and tempest. For I have seen misery and wickedness on Earth." ()
Nelynčujte ma, ale takéto dokumentárne podobenstvo, pre mňa osobne nemá miesto v kinematografii. Stále je to skľúčujúcejšie a realistickejšie, ako ktorákoľvek ,,reflexná,, relácia na bohapustých slovenských TV ( hovnostekajúcich ) kanáloch, ale toto je proste nad ľudské sily. Osobne nerád hľadím na cudzí ( fyzický, psychický ) problém, nerád ho riešim ( už len z dôvodu, že človek má svojich vlastných problémov habadej ) a ešte viac nerád vidím, ako je ním ( naozaj zbytočne ) plýtvaný drahý celuloid ( digitál ). Nie do kín, nie do TV, ale rovno do pažerákov arogantných, prehnitých a pokryteckých indivíduí ( spolkov ), ktorí jediní to dokážu zastaviť. Ale, to zrejme skôr príde Armageddon. ()
Rozhodně je to zajímavé v tom, co vlastně film zobrazuje, tedy kromě toho, že je to snímek íránský. Je to kruté, je to hnusné, ale přitom je to jen zachycení toho, co skutečně existuje, nebo alespoň existovalo. V tomhle směru je to dobré, stejně jako v tom, jak se to dokázalo spojit s voiceovery, ale i tak je to film, který nebudu toužit vidět dvakrát. ()
Není to hezký pohled, ale určitě vás to donutí shlédnout celý film, protože jen s těmi hezkými věcmi si člověk ve svém životě nevystačí. ()
[3,5*] Veľmi neobvyklé dielo, v ktorom je jedinečným spôsobom prepojený dokumentárny pohľad na každodenný život v kolónii malomocných s veršami slávnej iránskej poetky Forugh Farrokhzad. Ja síce na poéziu veľmi nie som, ale tie kruté obrazy, ktoré dokážu silne emočne zasiahnuť, výborne s tými veršami ladia a aj tá perzština (fársí) dobre znie. Je to dielo poetické, humanistické a silne duchovné (tá prehnaná náboženská stránka je asi jediná, ktorá mi až tak veľmi nesedela). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Šest hvězdiček. Íránská básnířka Forúgh Farrokhazadová se v tomto dokumentu vypravila do leprácké kolonie, kde sleduje život jejích obyvatel. Záběry z jejich života jsou neskutečně silné, děsivé, některé scény mě budou strašit snad až do smrti (leprácká svatba, malomocné děti hrají fotbal, škola...) Spolu s Las Hurdes Luise Buňuela je to snad nejpůsobivější dokumentární film o lidském neštěstí vůbec. Že autorkou filmu je básnířka, je poznat téměř z každého záběru, film je plný zvláštní poezie, některé scény jsou doprovázené jejími verši... Myslím, že vrcholem celého filmu je scéna ve škole - Učitel: "Co to znamená odporný? Řekněte alespoň 2 odporné věci, které znáte." A děti odpovídají : "Ruce, nohy..." Stálý zdroj mých nočních můr a jeden z nejlepších filmů na světě... ()
Trýznivé záběry doprovázeny komentáři a poetickým jazykem autorky. Film s an.tit. je zde https://www.youtube.com/watch?v=aDIabq10ad4 ()
Zaujímavý projekt, ktorý je pekne natočený. Dostal som z neho zimomriavky. ()
Nejsilnějších dvacet minut jaké zažijete. Víra vám může pomoct v nejtěžším období vašeho života ale také v utrpení jaké zažívají obyvatelé v kolonii malomocných. Skvělé natočený dokument, na který budu vzpomínat do konce života. 10/10 ()