Bunraku

Takze tu mame dalsi prestylizovany experiment v ktorom tvorcovia vsadili hlavne na vizual. Ten je bezchybne prevedeny a prvu polhodinu sam o sebe stačí na to, aby divaka film dostatocne bavil aj napriek absencie putaveho pribehu. Kedze je zapletka nielenze banalne jednoducha, ale je hlavne nezazivne podaná s rozvlacnymi monotonnymi dialogmi, tak s pribudajucimi minutami zacina film nudit. Nezachrania to ani herci, ktorych postavy maju daleko ku komplexnemu prekresleniu a su iba jednoducho nacrtnute figurky. Bohuzial nie natolko zaujimave alebo infantilne, aby divaka bavili. Mna zaujal jedine Kevin McKidd v ulohe pravej ruky hlavneho zaporaka, ktory je zaujimavym mixom brutalneho a uchylneho elegana u ktoreho nikdy neviete, ci si s vami chce zatancovat, alebo vas zabit. Nastastie dalsim velkym plusom filmu su bitky, ktorych je dost vela a hlavne su fantasticke. Nečudo, keďže ich mala na starosti sucasna americka choreograficka spicka Larnell Stovall. Su prehladne natocene (dokonca tu mame par dlhsich scen bez strihu) a choreografia je bezchybne prevedena. Stovall dokaze urobit aj z tuctovych krasavcov ako su Josh Hartnett a Kevin McKidd bojove masiny. Len vdaka bitkam som vydrzal film dopozerat do konca. Takze vysledne hodnotenie filmu je cisty priemer za 5/10, aj ked ziadnu jednotlivu stranku filmu by som rozhodne neoznacil za priemernu. (02.10.2011)

Pravda je taká, že som to stiahol len kôli plagátu, ale ten bol jediný na čo sa dalo pozerať. Už od počiatku bolo jasné, že to bude druhoradý film. Súdim tak podla vizuálnej stránky. Ten pokec v úvode ma donútil si pozreať aspoň 25 minút, ale k ničomu to neviedlo. Trápne tanečky, akože bojové umenie a podobne. To nie je nič pre mňa. Možno tak v osemdesiatych rokoch a v prvej polovičke dävedesiatych. (29.11.2014)

Velice překvapivý kousek... nutno dodat, že tady nejde zrovna o příběh. Co je hlavní, že tady ja palba vizuálních efektů, barev a atmosféry, která rozhodně zaujme. Co je možná mínusem, tak někdy mdlé rozhovory a zbytečně dlouhá stopáž, ale i přesto se mi film moc líbil. Hlavně střihy, které byly nápadité, hudba a zvukové efekty, po vizuální stránce opravdu vymyšlené, změny barev a prostředí tvořily atmosféru a já si užívala i boje, které byly vždy zvláštně podány a zahrány. Každopádně na mě film působil tak, že si s tím někdo vyhrál a ten styl se mi líbil. K originalitě také přispívaly komiksové části nebo skvělý Woody Harrelson. Dokonalé to nebylo, ale Josh Hartnett s uhrančivýma očima často udělal dost. (05.12.2011)

Divoký západ po japonsku. 1) U Japonců není nic, jak bychom čekali. Koupíte si v cukrovinkách sáček s bonbony a vykoukne na vás slané a silně pálivé cosi, prý z moře. Slušně řeknete svůj názor svému nadřízenému v práci a dostanete facku. Zeptáte se na ulici, jestli jdete správně, všichni přítomní horlivě odsouhlasí, že ano a pak se ukáže, že vás poslali bůhvíkam. A jak ukazuje náš film, dokonce i Divoký západ se v japonských očích odlišuje od toho amerického._____ 2) První půlhodina mě hodně bavila. Pak ale dlouhé otravné zápasy a stále stejné tvůrčí postupy začaly nudit a nepřestaly až do konce. Ale vizuál byl zajímavý, to ano._____ 3) Poučný koment páně Shadwellův brilantně vysvětlí, proč film není odpad, alébrž artové umění. Se svou obvyklou nonšalancí objasní, co chtěl autor říci a čeho si má divák všimnout, pokud tedy není slepý či blbý. Nakonec mě více pobavil Shadwellův rozbor než film sám._____ 4) Sladký 32letý Josh Hartnett (pistolnický tulák) potěšil. Zvláštní týpek je 37letý zpěvák, model, hudebník a v našem případě i herec Gackt Camui (Japonec Yoshi), který umí vypadat jako macho chlap i jako sexy baba. Mám pocit, že někdy dokonce oboje najednou. (16.10.2016)

V prvních momentech mi hned vytanuly kulisy z Mazaného Filipa. Zbytek je tak trochu ninja mlátička. Děj celkově průměrný, obvyklá pomsta osamělých střelců, ale zpracování obrazu i zvuku na výtečnou. Woody Harrelson to zkušeně šéfuje a tak se komiksový akčňák (které obecně vůbec nemusím) mění v poměrně zábavnou estrádu barev, drsných mužů a několika vcelku půvabných žen. Kevin McKidd je vynikající padouch. A Ron Perlman to dotáhl od hrbáče ve Jménu růže až na hlavního štípače dříví....70% (05.12.2011)