Sen

Emoce, jaké Kim Ki-duk představuje, mi musí absolutně sednout, aby si mě skrze ně film získal. Když se to povede (3-iron, Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, Ostrov), omotá si mě okolo prstu. Když ne (Čas), i 90 minut je pro mě téměř utrpením a většinou banální příběhy to nezachrání, spíše naopak. Bi-mong zvládl obojí. Pocity, postavy, "souznění" odrovnalo... příběh zaujal. Hudba je výborná a podobně snovou atmosféru jsem díky ní naposledy zažil asi u Věčného svitu. Je to především její zásluha, že atmosféra nutné insomnie je téměř hypnotizující. Krásná Na-yeong Lee a sympaťák s image zálesáka Jô Odagiri jsou pak ideální pro to, aby utáhli ve dvou lidech téměř celou stopáž. Jen málo mi chybělo k naprosté spokojenosti. Téměř tradičně mě jen minul konec, který se pokouší z příběhu udělat "něco víc", ale můj dobrý dojem rozhodně pokazit nedokáže. Na to je těch předešlých 80 minut až moc silných. (13.01.2009)

Sen dle mého názoru začíná tam, kde skončil jeden z Ki-dukových předcházejících filmů – 3-iron. Mám na mysli téma splynutí dvou duší, akorát v případě tohoto filmu již není tak poetické, jako tomu bylo právě v 3-iron. Tam splynutí duší navíc fungovalo jako katarze, zatímco zde to představuje výchozí problém, kterému postavy po celou dobu filmu musejí čelit. Ono snažení v poslední třetině eskaluje v násilí, které ke Kim Ki-dukově tvorbě neodmyslitelně patří. Je zde užito i symboliky, která by měla divákovi pomoci v interpretaci poněkud nejasného konce.___ Nejdřív jsem z toho filmu nebyl moc odvázaný, neboť mi to celé přišlo lacině vykonstruované a příliš prosté, ale postupem času jsem tomu přicházel na chuť a ačkoliv dojem prostoty přetrvává, za tu lacinost se zpětně omlouvám. (20.06.2011)

Je to nadpriemerná poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má výborný príbeh o mužovi, ktorý si uvedomí, že je prostredníctvom snov prepojený s úplne neznámou ženou, keďže jeho sny ona v námesačnom stave prevedie do reality. To im očakávane prináša len množstvo problémov a tak sa spoja, aby sa s tým lepšie vysporiadali, no okrem problémov so spánkom musia riešiť aj odlišný vzťah ku svojim bývalým partnerom. Spracovanie nie je najhoršie, ale mám z neho úplne rozporuplné pocity. Spočiatku to vyzerá veľmi dobre, síce bežnej tvorbe režiséra sa to už na prvý pohľad dosť vymyká, ale v tomto prípade to ani moc neprekáža, keďže zápletka aj tak pôsobí pomerne originálne a výborne, ponúka veľký potenciál a nájde sa tu viacero zaujímavých prvkov, ktoré pripravujú na zaujímavý zážitok. Lenže filmu to vydrží len do polovice a potom to celé veľmi upadne. Všetky zaujímavé línie sa pohnú zlým smerom, postupne sa to už začne opakovať a dokonca to už pôsobí len čím ďalej hlúpejšie a nelogickejšie a nanešťastie práve tým nudným spôsobom. Až ten záver si ma získal, ale už je predsa len neskoro. Aj napriek odlišnej zápletke a prístupu si tu režisér zachoval svoju poetiku, ale nanešťastie tiež len v rozporuplnej kvalite. Niektoré prvky sa mi dosť páčili, hlavne ten záver, ale mnohé mi nesadli a vôbec sa tu nehodili, hlavne to samoúčelné a hlúpe násilie, ktoré v daných scénach nemalo čo robiť. Herecké obsadenie je výborné, skvelé medzinárodné duo mojich obľúbencov v zložení Lee Na-Young a Joe Odagiri, len tie ich postavy mi v druhej polovici už pomaly začali vadiť a okrem nich tu už nikto nemá moc priestoru. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, Kim Ki-Duk je tu síce trochu iný a nanešťastie aj horší, než obvykle, ale aj tak mi stále vyhovuje. Veľká škoda tej druhej polovice, ktorá to dosť pokazila, inak by to bol výborný film, čo mi potvrdila nielen prvá polovica, ale aj záver. No aj tak to na ten lepší priemer stačí. 62% (13.07.2013)

Uviaznutie vo vzajomnom prepojeni nekonciacej duality, ktorej zrkadlenie nachadzame takmer v kazdom zabere filmu. Prave toto neustale podsuvanie mi prislo zbytocne nasilne tlacene dopredu. Este nedavno si Kim vystacill iba s naznakmi a zvysok nechal na divakovi. Prinasalo to lahkost a hravost, ako let onoho motyla. Bimong, aj napriek originalnym prvkom, tuto lahkost nema. Druha polovica filmu je preslapovanim na mieste, neschopnost (alebo neochota? -> fikcia odrazajuca realitu) vykrocit niektorym smerom. Kim, uz prosim vykroc... (24.12.2008)

Tak zpracovat tenhle film mi dalo práci na asi deset minut, což se mi už dlouho nestalo. Výsledek mě celkem nadchnul. Jakkoli obsahuje samoúčelné scény (to by ani nebyl Vykuk aby si je tam nevrazil), jakkoli se v některých bodech vlastně nic neděje - nejhorší na tom všem prostě bylo, že to nakonec dalo smysl. A celkem dost silný, rozhodně dost silný k tomu, aby ve mně znovu oživil naději, že se čas, kdy filmy spoléhají na hloupost diváka, zase ztratí a kvalita se občas objeví. Hodně, hodně zajímavý film na pomezí abstrakce a skutečnosti. Dost velký zápor bych viděl v tom, jak Vykuk dělá z diváka idiota a ani se nepozastaví nad tím, že jeho hlavní herec neumí korejsky - divák to asi zkousne a nejspíš to byl i bizarní účel - ale ruku na srdce, vidět ten film v dabingu, tak o tom ani nevím a film to neovlivní... (06.01.2009)