Přicházím s deštěm

Dost dlouho jsem se úplně ztrácela v ději a bezradně se snažila pochopit, co se to tam děje a kdo je kdo a co mají všechny ty epizodky a postavy společného a pak se to najednou zlomilo a docela jsem podlehla formě tohoto filmu, hudbě, obrazům a pak přišlo i porozumění - krásné, velmi originální a velmi drsné. (18.03.2010)

Ye-Zhish Kristus z hongkongské chatrče, co není synem tesaře, ale farmaceutického magnáta, léčí dotekem jak E.T. a přitom trpí za nás, vás, mě, či tebe (vyberte si) a na jeho horké stopě vlastním svědomím přiškrcované soukromé očko Hartnett, do jehož paže se rádi zakusují avantgardní sochaři s vražednými sklony. Tolik k formou docela zajímavé první neonoirové polovině, ale jakmile se Tranovo transcendentno zlomilo do meditativní roviny obohacené o hudbu, jenž si pustíte 15 minut před tím, než skočíte pod mezinárodní rychlík, zlomil jsem nad ním hůl i já. V rámci metaforického přirovnání působivosti snímku zde čtu něco o tom, že déšť zanechá stopy v podobě zvýšeného růstu rostlin, pročistí vzduch a zbaví člověka špíny nejen fyzické, ale i psychické. Mně to spíš připadalo, že mi bez mála dvě hodiny chcalo na čerstvě udělanou trvalou a když jsem se vrátil domů, našel jsem jej kompletně zpustošený a vytopený. A když mluvím o domu, tak věřím, že zdejší profesionální filozofové mrštné mysli dobře vědí, co tím slovem Freud, jeden z náčelníků způsobujících rezonanci jejich psyché, myslel.. (23.06.2011)

Hodně zvláštní, nezařaditelný snímek. Takový, který rozhodně nechcete vidět znovu, ale z hlavy ho nevymažete ještě dlouho. Podmanivá a mysteriózní atmosféra snímku vás totiž pořádně pohltí. Režisér k tomu používá zajímavé techniky, jako výrazné prolínačky, dlouhé záběry "nikam" a především hodně mnohoznačných scén, které lze interpretovat různými způsoby. Taky je z toho cítit jakési spirituální poselství a dalo by se říct, že se divák dostane do podobné agónie, jako hlavní hrdinové. Jenom samé utrpení, až do konce. Ve scénáří je sice docela bordel, skáče v čase a v druhé půli se spíš rozpadá na sled scének, než ucelený děj, ale i tak vám svým pohlcujícím stylem navodí zvláštní pocity. Ale to co bych pochválil především je hudba. Ne že by byla zrovna příjemná, ale zařizuje zvláštní citové rozpoložení, že v jednu chvíli nevíte, jestli je film absolutní "weird-o" nebo si hraje na něco vyššího. Opravdu si nemohu vzpomenout, kdy by se s přibývající kadencí scén ovlivňovalo mé výsledné hodnocení snímku. A to nevím ani teď. Mám snad dávat nižší hodnocení jen proto, že jsem byl po skončení neuvěřitelně zničený? Určitě to není snímek pro každého a věřím, že vetšina lidí jej odsoudí, ale za sebe můžu říct, že se na mě podepsal opravdu silným zážitkem. Závěrečná skladba mi bude znít v uších ještě dlouho. (18.01.2010)

Střihem nepřehledný, ale drasticky akční hnedle zkraje. Jo, ... a té krve víc než dost. Až mi ta krev začala vytékat z TV přes repráky ven na koberec, raději jsem to típnul. Kdo to bude umývat. No, prostě, nedodíval jsem se, ... hlavně také na nátlak své "takysledující" manželky s odvrácenou hlavou kamsi mimo obrazovku. Stejně ..., když nebude doma, dokoukám to už jen ze zvědavosti a nic jí o tom neřeknu! :-) UPOZORNĚNÍ: není vhodné pro ty, kdož nesnáší pohled na krutost a krev! (21.03.2010)

Hartnettova backstory parádní a sama o sobě by byla za 5, ten zbytek už ne. Náboženská linka mi nebyla úplně po chuti, i když takhle to vytváří poměrně zajímavý mix, spolu s thrillerem z hongkongského podsvětí a netradičně se vyvíjející detektivkou. Nicméně po vizuální stránce (i obyčejná scéna s příchodem do jednoho proskleného kanclu vypadá naprosto dokonale) jde o špičkové dílo a hudební podkres je taktéž na vysoké úrovni. Pracuješ pro manžela. Najednou ale zjistíš, že jsi na straně manželky, protože jí pořád sleduješ. Připadá ti, že ji znáš lépe než kdokoliv jiný. A když zjistíš, že je nevěrná... nahrne se ti krev do hlavy, uši ti hoří. Myslíš, že ti bouchne srdce. Cítíš se, jako by podváděla tebe. A v té chvíli se z ní stane ta nejvíc sexy žena na planetě. Chápeš? (03.07.2010)