Mamut

Mamut mě překvapil již svou nominací do filmového výběru běžných kin a i když mě to trochu znejistilo, byl jsem uklidněn - diváků bylo velmi málo. Další příjemné překvapení mě čekalo na plátně. Velmi lehce a srozumitelně vyprávěný příběh manželského páru. Herecký projev Gaela Garcíi Bernala působí jako vždy přirozeně a jeho ženská polovička mu obstojně vypomáhávala budovat solidní film. Chtěl bych napsat solidní drama, ale za drama Mamuth bohužel označit nelze. A bohužel právě ona absence jakýchkoliv překvapení a dějových zvratů celý film sráží dolů. Nakonec se sice vyšvihne trochu víš, ale na nadprůměrný film ro nestačí. Velmi vysoké tři hvězdy. (11.06.2010)

Mísilo se mi zde několik filmů s podobným nádechem (od Iñárrita, Lost in Translation). Život všech tří bytostí skýtal samotu, únavu, bolest, lásku k dítěti, vyhoření...bez ohledu na kontinent. Ellen byla bezpochyby dobrou matkou, ale na konci filmu se zachovala zpátečnicky. Leo se zřejmě držel svých zásad být čestným a věrným a i když toto porušil, neztratil u mě na hodnotě. Jeho život dostal jiný směr a rozměr. Určitě dozrál. Životní příběh chůvy uměle a zbytečně vsazen, inspirace pro samostatný film. (25.10.2012)

Snímky švédského režiséra Lukase Moodyssona považuji osobně za velmi dobré, tento je můj v pořadí už čtvrtý... Moodyssonovi se zde podařilo angažovat nešvédskou hereckou hvězdu G. G. Bernala, což jistě pomohlo u sledovanosti (hlavně v ženské části publika :-)). Režisér a autor námětu v jedné osobě se znovu zaměřuje (podobně jako ve snímku Společně) na mezilidské vztahy, touhu najít cestu k sobě přes všemožné překážky. Nic originálního, pravda, ale ve svém provedení se jedná o velmi působivou záležitost příjemné mozaiky různých lidských osudů z rozličných civilizačních okruhů. Moodysson nám v podstatě ukazuje svět jedinců, kteří v touze po lepším životě jen dosahují toho, že žít vlastně zapomínají, při honbě za kariérou mnohdy zapomenout, že strávit čas s bližními je lepší než imaginární cíl v budoucnu. Zajímavou částí je i hudba k filmu, kde můžete slyšet synth-popové Ladytron (s příměsí electro-clashe:)), Boney M, i klasiku v podání Goreckého zahraného českým orchestrem. (12.01.2011)

Povrchní srovnávání s Babelem, které každého napadne kvůli Bernalovi, pohybu mezi exotickými a západními lokacemi a důrazem na děti, zastírá, že jde o snímek radikálně odlišný. Na úrovni výstavby dokonce opačně fungující, místo propojování je postaven na rozpadání. Příběh je zdánlivě mnohem tradičněji vystavěný z hlediska propojení jednotlivých příběhů - žádné nesouvislé děje, které se možná protnou, jenže nenápadnější forma ukrývá silný obsah, téma citové i prostorové vzdálenosti a blízkosti je mnohem obecnější, než aby, jako v Babelu, pouze zkoumalo rozdíly a paralely mezi chudšími a vyspělými zeměmi. To je zde, byť silně akcentováno, sekundární. Postavy důsledně prožívají intimnější či emotivnější vztahy pouze s cizími lidmi a atmosféra snímku osciluje mezi něhou a destrukcí, popem a dekadencí, stejně křehkým způsobem jako doprovodné písně od Ladytron. (24.02.2010)

"Mamut" měl veškeré předpoklady, aby byl esencí festivalového midcultu a snobácké exploatace. Z pomyslného výčtu vděčných prvků už vlastně chybí jen smrtelná choroba (najdeme zde třetí svět, děti, migrace, pohodlí a zpovykanost Západu, rozpad vazeb v rodině, polarita bohatství a chudoby, sexuální turismus). O to větší překvapení skýtá formálně vytříbený a uhrančivě empatický výsledek, který se graciézně vyhýbá zásadním prvoplánovostem a namísto obvyklé doslovnosti nechává diváka zacházet v myšlenkách za předkládané sekvence a domýšlet problematickou kauzalitu vztahů mezi rodinou a finančním zajištěním v moderním kapitalisticky definovaném světě. Dokonce si i dovolí hořký dovětek, který namísto ukolébavky dává publiku políček v podobě nemožnosti navzdory katarzi opustit statut quo. (11.04.2012)