Mamut

Lukas Moodysson není žádný Guillermo Arriaga a Mamut tedy prohrává zejména zjevnými paralelami s Babelem. Vysoustružit podobný scénář není nic jednoduchého a tenhle je dobrý spíš v drobnostech, ale jako celek je roztažený, až nudí. Celé to pak zachraňuje jednak Moodysson jako režisér a hlavně výborní herci, lépe řečeno herečky. Film je totiž hlavně o matkách, které nemají čas na své děti, protože se starají o cizí. Gael García Bernal tedy nemá moc možností s ženskými kolegyněmi soupeřit, a vlastně je z něj jen další zbytečná připomínka mistrovského Babelu. (21.06.2010)

nemohu říci, že bych to nečekal, ale přesto byl poslední film Lukase Moodyssona docela překvapeným ukročením z dosavadního směřování jeho tvorby. velmi příznivým ukročením, nutno dodat. zatímco Láska je láska (Fucking Åmål) byl velice standardní, neobjevný film o problémech dospívání a jeho sympatie pro homosexuální zamilovanost dávno není revoluční, tím spíše ne v Moodyssonově domácím kulturním kontextu, o málo zajímavější a zručně natočená Lilya 4ever se poněkud ztrácí v záplavě tendenčních klubových prvoplánovostí o nuzných sociálních poměrech a lidské podlosti. stejně jako drtivá většina festivalové tvorby byly oba zmíněné Moodysonovy filmy přes jisté postřehnutelné kvality poněkud ploché a povrchní pojetím svých námětů. na rozdíl od Mamuta nenabízely prostor pro hlubší kontemplaci nastíněných obsahů, ačkoliv se jim dařilo působit neumělými emocemi. Mamut se rovněž chápe velice závažného a velice aktuálního, kosmopolitního tématu a chvála bohu, nesnaží se o nedosažitelné – vyřešit ho, nesnaží se ani o zbytečné: zhodnotit ho, vlastně nedělá nic jiného, než se své téma pokouší formulovat, poozřejmit povahu hodnot, které se na něj váží, a výsledkem popřípadě podněcovat, oslovit, znejistit, vytrhnout z utkvělého způsobu nahlížení na dané věci. v cestě tomuto cíli musí ustoupit dokonce i konvenční výstavba děje. vnější události jsou zde redukovány na několik málo více či méně významných momentů. po většinu trvání filmu se lidově řečeno “nic moc neděje”. přesto nelze říci, že by se film neposunul z počátečního bodu. Mamut transcenduje prvotní zájmy o v uvozovkách "pouhé" aktuální ekonomické a sociální otázky, konzum, komercionalizaci, kapitalismus a další v daleko hlubší univerzální tajemství, týkající se rodiny, věrnosti, lásky a štěstí. aktuální témata jsou povrch, zatímco jádro tvoří ta nadčasová, kterým se sociálně-politické otázky postkapitalistické globální ekonomiky a životní úrovně stávají unikátním kontextem. hledisko, kterým se ke svým tématům upíná Moodysson, tedy není zdaleka tak banální, jak jsme zvyklí z převládající produkce, kde znamenají výše vyjmenovaná slova jen obecné pojmy, zatímco zde představují hodnoty. Mamut díky Moodyssonově vhledu dospěl mnohem dál, než samotný námět zdánlivě umožňoval. namísto dalšího klubového pokusu o ostražitou společenskou kritiku a laciné dojetí publika se zde sluší hovořit o umělecky kvalitním snímku. (27.06.2012)

Velmi povedení snímek, já jsem naprosto spokojený s tím, co jsem viděl. Příběh je rozdělen na 4 části a z toho každý žije svůj život. Zdravotní sestra, chůva a dcera, ajták a příběh dvou filipínských chlapců. Dokázal jsem se vžít do jejich rolí, takže není co řešit, film by si zasloužil mnohem vyšší ohodnocení. (19.04.2012)

Tento film nie je rozhodne ničím priemerný ani obyčajný. Myslím, že vnímavému divákovi odhalí stránky života, ktoré väčšinou zostávajú nevidené a donúti vás k zamysleniu. Nehraje si na nič a ani vás netlačí do kúta nejakými lacnými rádoby emóciami, či citovým vydieraním, proste vám len ukáže niektoré, nie vždy krásne, stránky života a je na vás, ako sa k tomu postavíte. Núti vás hľadať správnu cestu a prehodnotiť svoj rebríček hodnôt. Trochu snáď aj provokuje a práve to je to, čo sa mi na ňom páči. Musím ešte poznamenať, že herecké obsadenie je vynikajúce. Mammoth si zaslúži plných 5*. (01.09.2013)

„Vidíš to bílý? Víš, co to je?“ - „Co?“ - „Mamut. Slyšíš dobře. Ten chlupatej slon, co vymřel před pěti tisíci lety nebo tak nějak. Teď podnikají výpravy na Sibiř a ty zmrzlý zvířata vykopávají. Jejich kly pět let vysoušejí, až pak je můžou uříznout a dělat intarzie.“ - „Mamut...“ - „Nejlepší pero na světě. Za tři tácy.“ Nemůžu si pomoct, ale kupříkladu oproti režisérovým předchozím filmům Lilja či Společně jsem byl u Mamuta emocionálně mnohem méně zapojen. Základní problém definovaný jako rodiče nemají na své děti čas kvůli práci (a to bez ohledu na sociální status) mi tu vychází poměrně banálně. Tím spíš, když všichni v tomto filmu si na své děti chtějí udělat čas (v reálném světě kolem sebe vidím totiž úplně jiné důvody). Příběhově jsem se sice nenudil a herecky to také špatné nebylo, ale film mi nenabídl nic, co by mnou víc hnulo. Samotný závěr pak zřejmě měl nabídnout jistou naději, osobně si ovšem myslím, že se téměř vše brzo vrátilo do starých kolejí (a třeba takový „přešlap“ manžela vyšuměl do prázdna). Dávám čistý průměr. (10.06.2023)