Můj život v ruinách

Komedie, která z 90% sází na pohodovou partu lidí a pohodovej styl vyprávění, ale tak nějak ke konci to právě na tu pohodu trošku doplácí a začíná být přepohodováno a navíc slabá zápletka, kdy se z autobusáckýho váguse vyklube řeckej švihák, to fakt neutáhne, kór když to nemá žádnej pořádnej nápad, ani se tu žádnej pořádnej nápad neukrad (08.10.2009)

Prvních 30 minut je ještě horších než Mamma Mia, zbytek je tak nějak srovnatelně mizerný. Nevadí mi počítačem generované romantické splašky (Katherine Heigl nic jiného netočí), ale i ty musí mít něco do sebe a neurážet můj osobní vkus. Můj život v ruinách se pokouší o humor na účet hned několika kultur, bohužel to však dělá tak neohrabaně, až to zavání kameňákovstvím a mně je fyzicky špatně. Americké stařenky jsou vychcané zlodějky. HAHA. Jejich mladší souputníci zase tuplovaní povrchní idioti. HAHAHA. Australanům není kvůli přihlouplému slangu rozumět lautr nic. HAHAHAHA. Ještě že je tu Richard Dreyfuss s hromadou rad do života a jakžtakž fungující romantická tónina, která filmem občas projede jako nůž horkým máslem, jinak by se trochu náročnější (nebo střízlivý?) divák musel odporoučet na jednotku intenzivní péče s podezřením na gyrosový nádor na mozku. Možná na tenhle rozverný typ filmů nemám buňky. Anebo mám problém s Řeckem, ale ať už žvatlá o antických bozích Meryl Streep nebo Nia Vardalos. Já takřka permanentně trpím. (03.11.2009)

Je libo exkurze po řeckých památkách s partou turistů, ze kterých se vyklube docela sympatická grupa lidí, se sympatickou průvodkyní, která nakonec pochopí, že občas je někdy potřeba se přizpůsobit potřebám zákazníků, a s řeckým řidičem, který na začátku vypadá jako neatraktivní vágus, z něhož se ke konci stává pohledný Řek? Pokud zní vaše odpověď ano, pak je tato komedie určena právě pro vás. V mých očích však tato komedie patří spíše do typického průměru, kdy se zde skutečně neobjevuje žádný zajímavý nápad, film nemá téměř žádný děj, skupinka turistů prostě jen putuje z místa na místo a přitom sem tam zažijí něco zajímavého. Ale určité kouzlo tohoto filmu se skrývá především v té pohodě, ve které se celý film odehrává, zkrátka je to pohodový letní příběh, který dokázal tu pohodu přenést i na mě, a to je zřejmě jeho jediné velké štěstí, jinak bych totiž měl asi problém na tomto filmu objevit něco, co by mě přinutilo ho vnímat alespoň jako průměrný. Když to shrnu, tak je více než jasné, že tenhle film byl natočen pro lidi, kteří si chtějí oddechnout, kteří se chtějí dobře naladit a kteří se chtějí oprostit od starostí všedního dne. Tenhle film je totiž opravdu hodně odpočinkový a na jiný důvod jeho vzniku opravdu nemohu přijít. Já sám jsem se u něj odreagoval perfektně a na ty tři hvězdy to bohatě postačuje. (06.08.2010)

Můj život v ruinách se až nebezpečně podobá Účastníkům zájezdu. S rozdílem v tom, že česká verze se dala dobře odkoukat, zatímco tato hollywoodská leda tak odtrpět. V obou případech režisér pracuje ve stylu „máme tu skupinku lidí, hodíme je do jednoho autobusu, schválně, co se stane“. A Donaldu Petrieovi to nevychází. Chápu, že nenatáčel žádné psychologické drama, ale i u komedie musí režisér dávat neustále pozor a hlídat si své zaměstnance. Čili herce. A když nechá herce, kteří mají ztvárnit ty zábavné turisty, jen tak plácat, odvedou mizernou práci. (07.11.2010)

Čekala jsem to o hodně horší. Hlavním důvodem, proč jsem se na tenhle film chtěla podívat bylo Řecko, řecká krajina, památky a těch se mi opravdu dostalo v takové míře, že jsem po skončení vzdychala, jak bych se tam chtěla podívat. Tyhle průvodcovské výlety nejsou nic pro mě, ale když už jedu do nějáké cizí země, chci se podívat hlavně na památky, ne, že sebou plácnu na pláž nebo, že budu celý zájezd chodit do obchodů se suvenýry, takže jsem dost dobře nechápala proč tam ti turisti vlastně jeli, vyprávění Georgie o památkách by mě ale zase na druhou stranu taky uspalo, nejlepší je zlatá střední cesta. A co se týče filmu, jednou se dalo, docela příjemná komedie, u které jsem se překvapivě hodně bavila. 4* (26.09.2011)