Můj život v ruinách

Rozjezd filmu je více než slušný. Různorodou skupinku lidí naženeme se sympatickou průvodkyní na výlet po Řecku se šoférem, kterého by jste si nepřáli ani ve zlém snu. Kladem je počáteční lehce ironický pohled na chování turistů, kterým jde spíše než o krásy země o společné fotky, kterýma se později pochlubí doma svým známým...Z uvedeného se dá lehce odvodit, že slibný rozjezd plný elánu a síly nevydrží s dechem až do konce. Po hodině je téma vyčerpáno a lidé se začnou chovat jakoby se sešla třída po dvaceti letech a vzpomněla si pod vlivem THC na dobu hipies. Konec je už přesládlejší než dětská limodána. Na celý film by stačilo přirovnání k závodu na 10 km. Na startu pln síly, po 5 km upocen a znaven s přesvědčením, to nějak zvládnu, po 8 km s přáním blízkého konce a v závěru na pokraji kolapsu plazením vpřed a s vědomím nikdy více. Ale víte, jak to chodí... :-) (04.08.2010)

Kdo s kým, jak, o čem a pro koho vám je jasné hned po svižném ůvodu, kdy představí turistická průvodkyně Georgia (Nia Vardalos) sebe a skupinu turistů se kterou má strávit pár dní v autobuse s ne zrovna košér řidičem cestou napříč prosluněným Řeckem. A jak to tak v romantických komediích bývá, z neoblíbené káči a zarostlého autobusáka se nakonec vyklube pár snů a ten největší otrapa je nakonec správný chlapík. Šablonovité, nalajnované od začátku do konce a díky řeckým lokacím přesto zábavné. A pokud jste podobný typ zájezdu absolvovali, určitě jste podobné týpky na dovolené potkali... (24.03.2010)

Klasická komedie a ztroskotané ženě které nic nevychází a celý její život jde do háje. Ale ejhle pak se vše obrátí a najednou se opět vše daří. Naštěstí Nia Vardalos je strašně sympatická herečka, že jsem se na film bez problému dodíval a dokonce jsem se i dobře bavil. Poměrně překvapení, protože tenhle styl komedií mi nesedí. (24.12.2009)

Asi jako český řízek s bramborovou kaší. Víte přesně, co máte čekat, hladové po pohodovém zážitku uspokojí, ale nadšení nebudete. Musím ale uznat, že to odškrtávání klišé je docela zábavné. Je vám jasné, že Georgiin dopis majitelce cestovky nedorazí, víte, že z nadměrně ochlupeného řidiče se vyklube Adonis k nakousnutí (stačí se oholit a ostříhat, haha), je vám jasno v tom, kdo George nechává jako dárečky sedmikrásky. Dokonce i ti účastníci zájezdu jsou chodící klišé, budiž scénáři připočteno k dobru, že si z toho na začátku filmu dělá legraci. Lákavé je, že se Ruiny odehrávají v Řecku, ale cosi z tamější atmosféry ve filmu chybí - pravděpodobně to bude proto, že se jeho velká část natáčela ve Španělsku. Je to milé, příjemné na pohled, nenáročné, koukat na to nebolí, romantika a humor tu nechybí. Jindy bych u takhle předvídatelného filmu soptila, ale Ruiny si naštěstí nehrají na něco víc. 60 % (31.10.2009)

Na první polovinu filmu se ještě jakš takš dalo koukat. Je to především o tom, že všichni turisti kteří přijedou do Řecka jsou dementi, které nezajímá nic jiného než nakupování a povrchní nesmysly. (40%) Turistická průvodkyně, která se musí s těmahle debilama mordovat, místo aby je poslala do prdele, tak přistoupí na jejich hru a v druhé polovině filmu je začne krmit přesně tím, co chtěj slyšet. (0%) Kdyby aspoň byl film trochu vtipnej (kromě pár hlodů v první polovině už nic, co by se dalo považovat za humor ve fimu není), nebo měl aspoň ňákej šmrnc (znám pár filmů, který jsou dementní, ale i zábavný) jenže nic. Ani romantika nefunguje a při závěrečném moralizování a všudypřítomné přeslazenosti se mě regulerně zvedal kufr. (02.09.2012)