Za zdí
La zona
The Zone
Zóna
Režie:
Rodrigo PláKamera:
Emiliano VillanuevaHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Daniel Giménez Cacho, Maribel Verdú, Mario Zaragoza, Carlos Bardem, Fernando Becerril, Enrique Arreola, Miriam Balderas, Diego Cataño, Gerardo Taracena (více)Obsahy(2)
Ostře hlídaná zóna, ze které není úniku.
V Mexico City žijí lidé odděleně podle sociálních skupin. Mezi čtvrtěmi pro bohaté a chudé jsou zdi s kamerovými systémy pomocí kterých se bohatí snaží bránit nájezdům zlodějů ze slumů.
Jedné bouřlivé noci strhne vítr billboard, který jednu takovou zeď prorazí. Dírou se protáhnou tři lupiči, kteří při vloupání do domu nešťastnou náhodou zabijí starou ženu. Obyvatelé čtvrti na ně okamžitě začnou pořádat hon. Dva lupiči jsou zastřeleni, ale šestnáctiletému Miguelovi se podaří schovat ve sklepě.
Tam jej najde Alejandro a poskytne mu jídlo a další pomoc. Miguel by se rád vrátil do své čtvrti, ale dostat se ven z ostře hlídané zóny není jednoduché.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (41)
S termínem zóna jsem se poprvé setkal v novele bratří Strugackých Piknik u cesty, podle které byl natočen Stalker Andreje Tarkovského. Tajemné PÁSMO představovalo oblast , kde neplatí běžné fyzikální zákony a pravidla, na které jsme na naší planetě zvyklí. ZÓNA Rodrigo Plá pro změnu představuje území, kde neplatí zákony příslušné země, protože privilegovaní, kteří tam žijí, mají dost prostředků a odhodlání, žít podle vlastních pravidel i za cenu ztráty lidskosti a vlastní svobody. Zóna odděluje ty úspěšné od obyčejných kmánů žijících v chudinských čtvrtích a zároveň deformuje jednání a myšlení těch, co si myslí, že je chrání. Všudypřítomné kamery, nekompromisní vlastní bezpečnostní služba, zákazy a pocit strachu, poté jedno nezdařené vloupání, následný masakr a psychóza, která vede k zabavování mobilů a k domácímu vězení těch, co ohrožují SYSTÉM. Na jedné straně jde o sociálně kritické drama, které má provokovat a přesvědčovat, na druhé straně je to i pronikavá studie lidského chování, manipulace a stádnosti myšlení. Z hlediska režie není film vyjímečný, je to navíc "jen" televizák s nižším rozpočtem a vesměs neznámými herci. Ale po dramatické stránce a z hlediska nabuzení emocí fungoval mimořádně silně. Napíšu to takhle: co mi nebyl schopný poskytnout penězi vyfutrovaný a mainstreamově vypucovaný Milionář z chatrče, to mi nečekaně dal Život za zdí. Včetně nepohádkového hořkého závěru. Protože Plá netočil pohádku, ale politickou a sociální realitu. A jestli si někdo myslí, že se nás to netýká, zatraceně se plete. I my máme své ZDI, byť každá není tak slavná, jako v Matiční. Večer jsem se procházel po lepší čtvrti, kde vysoké zdi oddělovaly luxusní vily od zbytku světa. Chyběli jen ti strážní s kvéry, kamery, mříže a alarmy byly na svých místech... Celkový dojem: 95 %. Život za zdí není tak efektní a akční jako Město bohů nebo tak vykalkulovaně emotivní, jako Milionář z chatrče. Je obyčejný a příjemný jako plivnutí do tváře nebo kopnutí do žeber... Pro mě velké překvapení a silný zážitek. ()
Příběh o boháčích, kteří si spokojeně žijou za zdí, odděleni od spodiny, chudáků a kriminálníků. Je to pěkná pakáž zazobaná, protože si myslej, že můžou brát zákon do svých rukou. To by mě zajímalo, jestli jsou mexikání takhle afektovaný normálně, nebo je afektovanej jen tenhle film. Film kterej se moc nepoved, závěr je trochu silný kafe, ale jestli měl šokovat, tak nešokoval. Spíš zklamal. ()
Nemilá situace, kterou naštěstí u nás nemusíme řešit. Pěkně natočené drama o rozdílných sociálních vrstvách, do kterých nemá druhá strana šanci se dostat a když už jo, nedopadne to nikdy dobře. Miguel hold doplatil na špatné kamarádi a na to, že byl ve špatnou dobu na hodně špatném a pro něj hodně nebezpečném místě. ()
Toto desetiletí nejspíš vejde do dějin jako "doba stavění zdí", přestože, jak říká Roger Waters: my sami jsme cihlami této zdi (All in all you're just the another brick in the wall). Tenhle film ovšem není o zdi (jak se nám snaží namluvit český distributor), jako o něčem vertikálním, oddělujícím dva poloprostory. Zde jde o (rezidenční) ZÓNU oddělující "tady uvnitř a tam venku", přičemž tady uvnitř platí zvláštní status: "Máte vlastní sprchy a chcete vlastní zákony" (citace z filmu - každý marxista tu jen zasvěceně pokývne hlavou). Film má zřetelnou dějovou linku, kterou není třeba komentovat (mimořádně zajímavá je konfrontace otců a jejich dětí ze zóny, kteří - snad až na Alejandra - půjdou bezpečně v jejich šlépějích), a tak jen dvě poznámky: 1. Dosud známe pouze "dopraváckou" definici (§ 39): Obytná zóna je zastavěná oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou "Obytná zóna" a konec je označen dopravní značkou "Konec obytné zóny". 2. Loni jsem chodil hrát kulečník do Hamrů nad Sázavou. Přitom jsem procházel obytnou zónou obklopenou zdí. Jedním vstupem/výstupem jsem do ní vcházel a druhým vycházel (o třetím nebo dalším nevím). Kamery samozřejmě, ale žádné brány a stráže... možná jen zatím. A přece ještě další dvě poznámky: 3. Dosud se vytvářely ZÓNY (samozřejmě také se zvláštním statusem), kde sídlili lidé neprivilegovaní (gheta, gulagy, kacety, pracovní tábory) - přesídlení privilegovaných do zón, zavání změnou paradigmatu. 4. Takové ZÓNY jsme tu, na druhou stranu, měli od nepaměti, co jiného byla šlechtická panství či jižanské (US)edlosti, než zónami s jinými zákony pro classed a underclassed. Tak ještě jedna poznámka: Existují ještě jiné druhy "zakázaných" zón; třeba po nukleární katastrofě (Černobyl) nebo pádu planetky (tunguský meteorit). Další zákázanou zónou může fantasmatické zhmotnění nebo přenos duševních nutkání do reálné scény (jako je tomu zřejmě u Tarkovského Stalkera). Rodrigo Plá řeší problém (zakázané) zóny bez mystického podtextu. Miguel musí zemřít ne proto, že (ne)spáchal vraždu, ublížil někomu na zdraví nebo kradl, ale proto, že se vplížil do zakázané zóny a přitom to věděl... Pojem zóny bude stále nabývat na významu; už se těším, až někde narazím na pojem "zazónovat se". ()
Tomuto filmu jsem dal čtyři hvězdy, protože nás nutí uvažovat v několika rovinách o otázkách politicko-sociálních a mravních. Nejedná se totiž ani tak o to, jak kvalitní má film děj. Film nám chce říct plno jiných věcí. Např. 1) Je dobré rozdělovat násilně (zdí) společnost? 2) Může si komunita "za zdí" vytvářet vlastní zákony? 3) Zmar člověka dodržujícího zákony, když se musí sklonit před vůlí "shora". 4) Míra svobody jednotlivce v samostatné komunitě. Ad 1) Rovnostářský člověk a člověk humanista by řekl, že celá společnost by měla žít v nějaké symbióze, protože i před zákony mají všichni stejná práva. Skutečnost je ale taková, že společnost se odpradávna rozděluje a i mně to připadá přirozené I já, být bohatý člověk, bych si zařídil bydlení v nějaké milionářské čtvrti, kde bezpečnost má, mé rodiny a mého majetku bude maximálně zajištěna. A také by mi vadilo, kdyby se mi po ulici poflakovali nějací... lidé z nejnižších sociálních vrstev (když to řeknu politicky). Myslím si ale, že takto by si to zařídila většina lidí v takové situaci. O ostatních si myslím, že buď nemají sociální přehled anebo to jsou prostě pokrytci a pseudohumanisté. U nás a na Slovensku máme zářné příklady např. protiromských zdí. Ad 2) Myslím si, že pokud si lidé utvoří vlastní komunitu, jsou nuceni si vytvořit i nějakou strukturu v ní. Z toho důvodu, si myslím, že jsou - ač nechtěně - tlačeni k tomu si myslet, že mají právo i na vlastní výklad univerzálních státních zákonů. A to si, myslím, je velice špatně. Protože zákonům dané země se musí podřídit všichni lidé v ní žijící a to bez rozdílu. Pokud si zdí obeženu své pozemky nebo vytvořím nějakou svou komunitu, je to moje svobodné právo. Nemohu si ale myslet, že si mohu v rámci své izolace vytvářet i zákony, které jsou v rozporu se zákony země, ve které žiji. To potom nebezpečně rozděluje společnost. A na kontrolu tohoto jevu by se politikové, sociologové a moralisté měli zaměřit především. Ad 3) Policista, který ve vzteku zbil matku hledající svého syna, to neudělal proto, že snad by byl násilníkem. Režisér mu tuto několikasekundovou scénu napsal proto, aby v ní tímto způsobem vyfiltroval absolutní beznaděj člověka striktně dodržujícího zákony ve světě, kde zákony utváří vysoce postavení lidé, kteří je pro svou potřebu obcházejí tak, že obyčejnému člověku je z toho špatně. Všichni to vědí, ale všichni také vědí, že s tím nejde prakticky nic dělat. Protože dle mého soudu je skutečnost taková, že zákony jsou tvořeny pro devadesát pět procent lidí, kteří se jimi musí řídit. Zbylých pět procent se jimi řídit nemusí. Takže pro ně jsou napsány tak, aby v nich v případě nouze mohli kličkovat. Takže zde neplatí, že zákony jsou dělány pro lidi (pro jejich dobro), nýbrž platí, že zákony jsou sice dělány pro lidi, ale proto, aby se jimi řídili. Ad 4) Jak již jsem naznačil výše, člověk ve specifické komunitě chtě nechtě musí její pravidla dodržovat. Ne že by musel z hlediska právního. Je ale nucen z hlediska sociálního. I když to pro něj může být velice nepříjemné. Kdyby se totiž komunitě vzepřel, tato by uplatnila dost nástrojů k vytvoření tlaku na jednotlivce v tom smyslu, aby ten se nakonec stejně podrobil, nechtěl-li by být komunitou minimálně ostrakizován. Proto tomuto filmu dávám čtyři hvězdy. Protože ve člověku otevírá dost otázek. A i takové by filmy měly být. () (méně) (více)
Galerie (11)
Photo © Cine global
Zajímavosti (1)
- Mexický premiér v roku 2006 vyhlásil, že 50% policajtov v krajine je skorumpovaných. (samuelsson)
Reklama