Vždycky jsem chtěl být gangster

...aneb jak se (ne)vydat na dráhu zločinu - po chaplinovsku, po coenovsku, delonovsku, belmondovsku, gabinovsku, kultu kmotrovském i dostaveníčku bonnieclydeovském. Nezranit se, neztratit se, ironickému zaklínadlu nestranit se. Ne vždy jsou nám hvězdy nakloněny. Příručka, jak ano a jak ne, pro začátečníky, pokročilé i pro ty ve výslužbě s trochou nostalgie. (22.07.2015)

Vlastně vcelku nevýrazný snímek, který se kultovních Tatantinovek dotýká jen velmi opatrně. Nebarevnost nevadí, některé dialogy potěší i pobaví, zaujme statický pohled kamery i když děj se odehrává mimo záběr, což samozřejmě není originální, ale potěšilo. Herecké výkony 0 a to i ten Rochefortův, ale popravdě, o hercích tento film opravdu není, takže celkově slabší průměr. (28.10.2020)

Čtyři příběhy o lidech pohybujících se na hraně zákona, spojené jednou restaurací a krásně smutně lidsky obyčejným a spíše otevřeným koncem. 1. Mladá žena chce restauraci vykrást, ale místo toho se tam stane servírkou, načež přijde mladý muž se stejnou loupeživou myšlenkou. Oba jsou při vykrádání neúspěšní, ale možná tím získávají víc: neúspěch je dal dohromady. 2. Stejně tak únosci vymáhající výkupné za puberťačku, která se chce zabít, vlastně vnesou do jejího nudného života něco nového. Už jen tím, že jsou spolu. 3. Dva hudebníci se při setkání v restauraci snaží jeden před druhým vypadat úspěšněji, ale svým přeháněním spíš znásobují dojem selhání. Jeden obviní druhého, že mu kdysi ukradnul úspěšný text. Když úspěšnější odejde na toaletu, původně okradený se zvedne a odkvapí s kolegovou taškou. Může to však zajistit úspěch?! 4. V poslední povídce se po letech schází pětice zlodějů, aby nemocnému kamarádovi splnili to, co si kdysi slíbili - zkrátit utrpení, které představuje smrtelná nemoc. Snaží se ho odvézt do jejich skrýše. Ta však zmizela. Místo ní stojí restaurace. Rádi by přivolali staré časy, chtějí vykrást banku, kterou kdysi pokořili. Když přijedou na její místo, ani ta už neexistuje. Na jejím místě se nachází McDonald. Při loupežném výpadu na něj se však nemocnému přitíží a tak z akce sejde. Ale i zde - co je vlastně neúspěch a zklamání?! Jedna hvězda za příběhy, jedna za krásný černobílý - gangsterský obraz, jedna za krásnou francouzštinu a jedna za tragikomicky aktuální téma - není leckdy úspěšnější neuspět?! (08.08.2015)

Jak se pozná evropský artový film? Je natočen černobílou kamerou, hrdinové jsou partou beznadějných nul, záběry jsou dlouhé tak, že během nich stihnete vnímat otáčení země proti slunci a navrch se v něm moc nemluví. Tohle ale art není, protože se tu neustále kecá, což je obrovské štěstí, neboť dané dialogy jsou velmi povedené a zábavné (teda, některé z několika povídek, některé jsou zas o řád horší) a jsou hlavní nosnou plochou, někdy je to dobré hodně (pocty Tarantinovi, hodní únosci, banda gaunerů v důchodu), někdy to zas působí spíš trapně (boha, proč je jedna ze scén natočena jako groteska?!). Buď jak buď, výsledek je docela dobrej a s herci, co si dokážou uhrát své, přestože jejich part vyžaduje jen blbě civět do stropu. (27.07.2015)

Černobílý snímek, doplněný texty stylu grotesky, není špatný. Čtyři příběhy jejíž linie se spojí v kavárně. Suzie servírka kavárny má být přepadena Francem, ten si však celou akci rozmyslí. Sama Suzie ho pak k přepadení přemlouvá, neboť ona sama se k této práci dostala, přes nepovedené vyloupení této kavárny. Druhý příběh je asi nejlepší a únosci Leon a Paul zjistí, že jejich oběť, dcera bohaté průmyslníka má sebevražedné sklony a jejich role se mění. Leon nebyl žádný chytrák, ale Paula bych asi zabil. Pak ještě přichází hudebník, který "krade" díla a partička kriminálníků, kteří nemají ani v důchodu klid. Humor je to ironický, místy až černý. Možná to není scénáristický skvost, ale pobavil jsem se. (27.02.2012)