Božský

O politice nevím skoro nic, o italské ještě o to skoro méně. Nicméně portrét kontroverzního politika Giulia Andreottiho je neskutečně režijně rozpohybovaný. Toni Servillo v hlavní roli dává na frak všem pokerovým hráčům, protože jeho výraz je absolutně neproniknutelný. Scénář Andreottiho neobhajuje ani neobžalovává, je to spíše taková patologická studie moci. Pokud vás politika zajímá, tak si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdičku přidejte. A pokud vás zajímá filmová režie, nejspíš film uvidíte mnohokrát. Bravo, pane Sorrentino! (15.07.2008)

There Will Be Blood ze současnosti. Paolo Sorrentino natočil stejně silný film jako Paul Thomas Anderson (mimochodem jsou oba stejný ročník), jen šel víc s moderním trendem, takže jeho film je asi tak desetkrát svižnější (a vůbec ne užvatelský příjemný) a s moderním soundtrackem. Je Evropan, takže ho nikdo nezná. Až si vybere více internacionální téma přístupné širšímu publiku, případně odjede do Hollywoodu, tak se z něj nejspíš stane režisérská hvězda. Pokud bude chtít. Jo a precizností vizuální stránky a použitím hudby se může rovnat největším mistrům jako je Scorsese, Kubrick, Tarantino, nebo Sergio Leone. (08.07.2008)

Zasa som sa so svojim hodnotením dostal mimo priemeru, a nielen mojich obľúbencov. Napriek tomu nebudem hľadať vinu u seba. Film má dve hodiny, pozeral som ho od polnoci do tretej hodiny rannej a mnohokrát som musel vrátiť rekordér na miesto, ktoré som si naposledy pamätal. Čítať dve hodiny titulky filmu, kde väčšinu času na obrazovke tróni ušatý zmrd bez výrazu, bolo nad moje sily. Pamätám si na neho i na celú absurdnú politickú scénu v Taliansku v oných rokoch. Ale teraz máme u nás doma toľko podobných, že ma dávno minulé príbehy z Talianska nemohli zaujať. A okrem toho som nepochopil, načo bolo treba nakrúcať nudný film, keď stačilo z toho urobiť jeden článok do ilustrovaného časopisu. (01.08.2012)

Styl je naprosto úžasný, ohromující a dokonalý. Už jsem toho už viděl hodně, ovšem vizuální stránku s tolika kamerovými nápady, to ještě ne. Hudba je taktéž výtečná. Nyní se ovšem dostávám k jádru onoho problému a tím je naprostá nepochopitelnost příběhu. Kdo není odborníkem na italskou politiku, nemá šanci ty desítky jmen vstřebat. Opravdu hodně scén jsem nepochopil a glosoval je tichým "co to má...?!". Jediné co mi tedy zbývalo, bylo kochat se kamerou, hudbou a výtečným Servillem. Až Sorrentino natočí tímhle stylem něco "normálního", tak mu filmový svět bude ležet u nohou. (19.04.2010)

Dlouho jsem se chystala až tohle umělecké dílko zkouknu, ale zároveň měla obavy, že absolutně neznalá italských politických reálií z toho budu zklamaná. Ovšem opak je pravdou. Nevím, jak to Paolo Sorrentino dokázal, ale já byla od začátku až do konce doslova přikovaná k plátnu a hltala každé slůvko ve spojení s geniální obrazovou stránkou příběhu. K úplné dokonalosti to dotáhl výtečně zvolený hudební doprovod, ostatně jak je už Sorrentinovým dobrým zvykem. Jelikož mám trochu povědomí o tom, jak je v Itálii hodně provázaná mafie s tamní politickou scénou, tak jsem se poměrně slušně dokázala v ději orientovat, i přes množství postav do aféry zapletených. V neposlední řadě musím vyseknout poklonu Tonimu Servillovi v hlavní roli. Ten totiž Giulia Andreottiho nehrál, on jím prostě byl! Film mě navíc přiměl k zamyšlení nad samotnou Andreottiho osobností. Byl to zřejmě chladný a nepřístupný muž, absolutně bezemoční ve svém jednání, přitom velmi chytrý, kupodivu asi i hluboce zbožný a kulturně vyspělý člověk. Všechny své klady však využil především k hromadění moci, jestli se to tak dá říct, a že jí neměl zrovna málo. (31.03.2020)