Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Teho TeardoHrají:
Toni Servillo, Anna Bonaiuto, Flavio Bucci, Carlo Buccirosso, Giorgio Colangeli, Fanny Ardant, Piera Degli Esposti, Nuot Arquint, Massimo Popolizio (více)Obsahy(1)
Režisér Paolo Sorrentino natočil portrét výjimečného muže, který stál čtyřicet let v čele Itálie – Giulia Andreottiho. Andreotti byl v poválečném období sedmkrát italským premiérem a v mezidobí aktivním členem (většinou ministrem) křesťanskodemokratických vlád. Film stylizovaným, kvazi-dokumentárním a výtvarně vytříbeným jazykem popisuje obrovskou moc, která se postupně koncentrovala v Andreottiho rukou. Odehrává se v roce 1991, kdy se Andreotti – ročník 1919 – stal doživotním členem italského parlamentu, takzvaným „senatore a vita". V tomtéž roce začíná v Palermu největší moderní proces s mafií a provázanost Cosa Nostry a bývalého premiéra je čím dál zřetelnější. Film se retrospektivně dotýká dalších sporných míst v Andreottiho politické minulosti: vraždy svědků a nepohodlných novinářů, křivá svědectví, únosy... Těžko věřit, že za tím vším stojí tento muž s vizáží úředníčka, konvenční, praktikující katolík, chladný v osobních vztazích. Snímku dominují jeho typické brýle a odstávající uši (film si vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší masky). Herec Toni Servillo si dokonale osvojil Andreottiho studenokrevný plazí výraz, za nímž se schovají všechny emoce... Italové si zvykli šedou eminenci své politické scény nazývat různě: Moloch, Sfinga, Belzebub, Starý lišák...Přezdívku „Božský" mu poprvé přiřkl nezávislý novinář Mino Pecorelli. Za podíl na vraždě tohoto novináře byl třiaosmdesátiletý Andreotti v r. 2002 odsouzen ke 24 letům odnětí svobody. Nejvyšší soud však později konstatoval, že celý případ se odehrál v 70. letech, a je tudíž promlčený. Andreotti zemřel nepotrestán v roce 2013. Suverénně natočený snímek svým originálním výtvarným pojetím, přesvědčivým soundtrackem a dokonalým ztvárněním hlavní postavy získal cenu poroty na festivalu v Cannes v r. 2008 a řadu dalších ocenění. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (192)
Těžce působivá forma dokáže prodat i poměrně nezajímavou látku. Aneb snímek Božský popisuje příběh jedné z největších politických osobností novodobé Itálie v takové formě, že i pro neznalce problematiky uběhnou necelé dvě hodiny bez nejmenších problémů. Ať již je tak výsledek jakýkoliv, vytříbená forma působí naprosto fascinujícím způsobem. ()
Paolo Sorrentino ve svém typické formě a snad i nejsilnějším kabátě. Politický životopisný film splňuje požadavky, co se do náročnosti proniknutí týče, ale zároveň překvapuje, nakolik z Andreottiho dělá možná až popkulturní postavu. Úchvatná audiovizuální stránka spolu s nadaností tvůrce dává vzniknout spoustě dechberoucích scén, ve kterých se dějí nejobyčejnější věci, jaké si lze představit. Nicméně v konečném důsledku tenhle cool snímek působí jako chladné drama. Možná je to i tím, že pod tou vší parádou je stále příběh italského politika, který je zasazen do jasného dobového rámce, který očekává slušnou divákovu obeznámenost s tématem. ()
Flegmatismus skrze pulzující tempo. Ironie skrze mlčení a nenápadná gesta rukou. Pokus o studii muže, o jehož nitru takřka nikdo nic neví. Orientujete-li se v italské politické scéně počátku devadesátých let, tak si to užijete asi mnohem více než já. Nehodlám totiž nikterak zastírat, že jsem čekal něco zcela jiného - soustředění se na Andreottiho kariéru jako takovou, se zvláštním důrazem na události jara 1978 a jara 1979. Takhle je to spíše takové "od Itala pro Italy". ()
Čiernoprdelnícka mafia mrazivo zábavne. Voskovo koženný xicht predstaviteľa božského Giulia Andreottiho by mohol rovno kandidovať do senátu. Strnulá hlava so smiešne odstávajúcimi uškami v scéne pod tmavým obrazom zvieraťa živo pripomenula obrazobáseň čiže básňobraz Hlava brava z knižky Ľubomíra Feldeka Zelené jelene, v ktorej bol tiež vladár (Aladár) , likvidujúci prejavy opozičného myslenia. Škoda len toho množstva, mien, vzťahov a udalostí v náznakoch, v ktorých som sa ako neznalec talianskej politiky dosť strácal. ()
Chcete mať rýchlu a takmer bezbolestnú smrť? Dajte sa na taliansku politiku. Tu si môžete byť istí, že vás skôr či neskôr odkrágluje mafia. Žiadne trápenie v starobe na choroby, žiadne utrpenie na áre v dôsledku strelných rán, oni si dajú záležať, aby ste boli do pár momentov na pravde božej. Iba ak ste Giulio Andreotti, ten bol niekde inde a vlastne nikto nevedel, kde. Istí si ale môžeme byť jedným, že všetko je so všetkým prepojené a (takmer) každý s (takmer) každým. Film má určitý tragikomický nadhľad a nie je to spôsobené iba Servilovými vtipnými ušami, Sorentino vkladá do svojej mozaiky talianskej politiky (mafie) akýsi svojský humor napríklad už len tým, ako sa postavy pohybujú a niekedy tvária. Keď už je tá politika fraška, tak prečo nie. Vrážd tu ale máme viac, ako v ľubovoľnom akčnom filme. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (8)
- Sorrentino bol z negatívnej reakcie Andreottiho na film potešený: "Andreotti reagoval nahnevane a to je dobrý výsledok, pretože je zvyčajne voči všetkému ľahostajný. Reakcia ma utešuje a potvrdzuje silu kina v porovnaní s inými kritickými nástrojmi reality." (Arsenal83)
- Toni Servillo (Giulio Andreotti) si dokonale osvojil mimiku i skrývání vlastních emocí za odtažitý výraz, kterým byl proslulý politik, kterého ztvárnil. (Lynette)
- Kromě nominace na Oscara získal tento film také Zlatý glóbus za nejlepší scénář, na festivalu v Cannes získal cenu poroty a Toni Servillo získal Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce. (Smidy01)
Reklama