Všude dobře, proč být doma

Oproti ostatním Mendesovým filmům zde je cítit menší ústup, ale mé tušení je že přesně tohle byl záměr režiséra. Pro tohle tvrzení mluví jednoznačně fakt že ústřední duo herců je prakticky neokoukané a tím pádem vypadá notně autenticky. Ostatně celý film působí jako věrohodný dokument. Místy probleskne i podivný, ale účinný humor. Např. Maggie Gyllenhaal se vydováděla do sytosti. (25.01.2011)

"Potřebujeme být blízko někoho, koho známe, takže můžeme jet kamkoliv." Sledovat párek zoufalců Burta s Veronou, kterak vyrážejí hledat nový domov u nevšedních známých a příbuzných po ose Phoenix - Tuscon - Madison - Montreal - Miami - domov, mne nevšedně ponudilo. Pominu-li skutečné zhovadilosti typu, že jen absolutní trubka může v šestém měsíci těhotenství cestovat bez těhotenské průkazky, tak mne nejvíce zamrzelo to, že všechny navštěvované osoby sice byly podivné, ale opravdovou zábavu jsem zažil jen u antikočárkové "sestřenice" L. N. Celé to tedy vyhodnocuju jako bloumající utahanost, která mne absolutně neoslovila a těch pár fórků to nezachránilo. (23.11.2016)

Veronu s Burtem bych mohla poslouchat pořád. Prosté, avšak krásné dialogy naplněné láskou a strachem z rodičovství. Každý tápeme, bloudíme, pochybujeme, bojíme se a hledáme to svoje místo. Sam Madnes staví především na tom, že postavy nemusejí být zvláštní či jistým způsobem zajímavé, aby snímkem učaroval. Není potřeba ani dramatického či tragického scénáře, aby diváka polapil a dojal. I když se ráda nechám rozcupovat například Iňárrituovským dramatem, občas se přece jen raději nechám unést reálným a tolik opravdovým příběhem jako je právě Away we go. (24.02.2012)

Jdeme pryč... Burt s Veronou šli a Sam Mendes je pořád bourák - třetí setkání s jeho tvorbou, třetí útok na nejvyšší hodnocení. Abych si odbyl úvodní superlativa - dostalo mě to. Kompletně, do posledního nervového zakončení. Od srdce jsem se smál, měl jsem vlhké oči, soucítil jsem a celkově si se mnou film emotivně pohazoval přesně tak, jak chtěl. Základní premisa je jasná: Burt a Verona jsou ve vztahu, ona čeká dítě, oba mají po třicítce a mají neodbytný pocit, že jim život protéká mezi prsty. Pak přijde impuls, který je milosrdně odpálkuje na cestu, kde poznají impuls další - takový ten, který vytáhne lidem hlavu z hajzlu a dá jim důvod věřit, že nejsou trosky. I když mají okno z kartonu. Následný mix individuí, s nimiž ti dva přicházejí do styku, je neuvěřitelně pestrou kombinací situačního humoru, upřímných životních výpovědí, skvělých herců, neotřelé šílenosti a šikovně implementované lidskosti. Tady nežijí filmové tváře, ale opravdu ty krávy od vedle a ta holka co měla kdysi krásný prsa a její sestra a prostě všechno co budete chtít. Sežerete ty absurdní dialogy a výstřední postavičky, protože i přes svou bizarnost zůstávají lidmi, jak je víceméně známe a jejichž případnou šílenost můžeme porovnávat s šíleností naší a našich známých. Neuvěřitelné, ale šlape to. Burt a Verona jsou skvělým filmovým párem - procítěnost a osudová "ksoběpatřičnost" z nich teče proudem a já chtěl dál poslouchat dialogy, v nichž se milují jako nikdo na světě a co že s tím tedy jako budou dělat. Možná je Away We Go opravdu jen ohranou road movie, která sází na indie kabátek a dialogovou naturalistiku, ale má tak zatraceně hřejivou lidskou podšívku, že jí prostě nemůžu odolat. "Říkal jsi, že se jmenuje Ellen, a tady je L. N. ... Ne!" (20.09.2009)

U Away We Go jsem si opravdu nebyl jistý, jestli na film mám jít. Ano, Mendes je sice Mendes, ale trailer mě z nějakého důvodu vůbec nezaujal a tak jsem byl předem raději dost skeptický. Nakonec jsem však udělal dobře. Původní premisa suché a nezáživné životní road movie se naštěstí ukázala ve velké míře jako chybná. Většina vtipných scén i dialogů totiž dopadla na úrodnou půdu, pravda, některá místa jsou trochu přetažená či bláznivá, ale jinak jsem si na kvalitní zážitek při sledování filmu nemohl stěžovat. Krom té zábavné stránky snímku potěší zejména souznění hlavní dvojice a jejich příhody na strastiplné cestě při hledání domova. AWG má na rozdíl od většiny dnešních filmů podobného žánru ještě jednu podstatnou přednost a tou je nálepka chytré komedie podobně jako jsou např. filmy od Woodyho Allena (tedy alespoň některé). Pocit naplněného štěstí na závěr je nakonec jen třešnička na dortu. (8/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)