Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(více)Recenze (160)
Toho kluka fakt můžu. I když nemám rád stand-up komedie, Dylan Moran mě vážně dostal celou 1,5 hodinu jsem se skvěle bavil. Takhle zaujmout dokáže málokdo. Pro milovníky Black Books je to povinnost. Až jsem na pochybách, jestli Moran toho Bernarda fakt hrál, nebo jen prožíval, protože v tomhle představení je úplně stejný :) ()
Od prvého momentu, keď sa Moran pritacká na pódium a na otázku z hľadiska o cigaretách zareaguje zapálením si, strieľa po nás až do úplného konca svoje komentáre, vtipy, postrehy a hlášky s kadenciou menšieho rotačného guľometu. Pódium a celkovo kontakt s ľuďmi si užíva, plynule prechádza od jednej témy k druhej a občas mi tým pripomínal aj Svěrákov senilný monológ v seminároch ku cimrmanovskej hre Švestka. Neskutočne som si tohto írskeho chlapíka zamiloval a budem striehnuť na všetky projekty, v ktorých sa čo i len objaví. Chcelo by to nejaký nový britcom, že? ;) ()
Moudra a postřehy ze všedního života u kterých je nutno dodat, že bez formálního obalu - škoda jen, že to s Dylanem a jeho "stářím" nejde jako s vínem - občas mi připadá, že lehce ztrácí pojem o tématech ke kterým hovoří a dostává se do cyklů ve kterých se mnohdy opakuje.Naštěstí je tohle problematika až pozdějších skečů a z toho důvodu je pro mě kousek "Monster" za plný počet bodů. ()
Po dlouhé době mne opět něco potěšilo a taky posunulo. Málokdy se poštěstí, že se člověku vloudí do života nová věc, "svěží jak řeka", která mu prostě dodá energii. Konečně zase vím, že nejsem takovej magor, že jsou i jíní lidi co to vidí stejně, a že svět ještě není tak v prdeli, když se umíme sami sobě smát. Dylan Moran mi zvedl náladu už v Black books a tohle je jen logickým vyústěním jeho celkového postoji k životu. Je to prostě parádní a já mám z toho radost.100% ()
Morana miluji hlavně skrz Black Books. Díky doporučení jedné uživatelky sdílející mou lásku jsem se dostal k Monsteru a Like, Totally... Like, Totally je bezesporu slabší než Monster. Čím víc se smálo publikum v Londýně, tím méně jsem se bavil já. Moran často řešil blbosti a neřešil je nijak závratně zábavně. Chuť jsem si spravil na Monsteru. Ten je absurdnější, Dylan mi přijde "bernardovější" a tím i mnohem vtipnější. Člověk se až diví, jak malý je rozdíl v hodnocení těchto dvou představení... 90% ()
Reklama