poster

Privilegium (festivalový název)

  • anglický

    Privilege

Drama / Hudební / Sci-Fi / Komedie

Velká Británie, 1967, 103 min

Režie:

Peter Watkins

Producenti:

John Heyman
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dionysos
    ****

    Úvodní spektákl: policie na pódiu mlátí, aby mohla v realitě chránit, ale koho?; simulovaná vzpoura a virtuální emancipace přijatá milodarem z napřažených rukou konzumního idolu: totéž gesto plní stejnou funkci, ať jako (marketingový) symbol rebelství volající po spoluúčasti, nebo jako znak lítosti a návratu k pokoře/ konformismu = Watkins ukazuje, že podstata a smysl neleží ani tak v obsahu, jako ve formě, kterou se lidé nechají vést (existencialismus a Moskevské divadlo jako forma pro reklamu na chodící jablka; rock&rollová skupina hraje teenagerům i Pánu; vztah pódium - hlediště, modla - divák slouží nacismu i pozdnímu kapitalismu atd.) /// Watkins zde, ač film natočil podle cizí předlohy, samozřejmě opět nezapřel svůj zcizovací dokumentaristický styl: ačkoliv film je v jádru "normální" fikcí, Watkinsova genialita se projeví v dokonale odcizujícím voice-overu v katarzní scéně - v momentě, kdy by běžné (konzumní) filmy oslavovali znovunalezenou subjektivitu a charakter hlavní postavy, Watkins ji ironicky a chladně překrývá vnějším neosobním konstatováním a tím zrelativizuje její snahu po vymanění se ze spárů veřejnosti, do níž se odcizil. /// Výtka filmu: Bylo nutné být místy tak explicitní, tak didaktický?(31.7.2016)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1967 - nesúťažný výber(1.2.2013)

  • fragre
    ****

    Spoilery budou, ale tento film nestojí na nějaké pointě, takže spoilery v tomto případě nevadí. Peter Watkins zde byl v tomto filmu myšlenkově zase o několik let napřed. Film se odehrává v Británii “v blízké budoucnosti“ ve fašistickém režimu, vzniklém spojením státu, ovládaného korporacemi, a církve, která je korporací svého druhu. Tento režim agresivním využití public relations a monopolem nad médii zajišťuje „národní jednotu“. Steven Shorter je popová hvězda s image rebela i oběti při jehož excesivních vystoupeních omdlévají pubertální dívky a vypukají výtržnosti. Přitom je jen loutkou ovládanou rozbujelým manažerským aparátem, která má kanalizovat nespokojenost mládeže a ještě podpořit britský průmysl (Buy British!). Příznačné a přízračné jsou pak scény natáčení reklamy na jablka, jejichž pěstitelé mají problém s odbytem, a natáčení angažované popové písničky pod dohledem sboru okolárkovaných cenzorů (co mi to jen připomíná?). Manažerský aparát organizuje své hvězdě i soukromý život, který mu přitom tou organizovaností zároveň rozvrací. Pak přichází politické zadání: Steven se má veřejně kát za své excesy a při tom vyzvat své přiznivce k zapojení do národní jednoty. Celý tento spektákl má mít podobu jakési megalomanské národní mše. Otázkou zůstává, zda nezklame lidský faktor, protože Steven ještě není cynické hovado. ---- Ve své době ten film propadl. Přitom má skvěle typově vybraného hlavního hrdinu, neb jeho představitel Paul Jones byl skutečnpu popovou hvězdou. Rovněž jeho filmová partnerka, s kterou zde tvořili marketingový božský pár, a kterou hrála Jean Shrimpton, byla nezpochybnitelná dobová popkulturní ikona. Snad vadil Watkinsonův polodokumentární styl vyprávění. Ale snad více vadilo to, že Watkins v době opojení progresivní rockovou hudbou, která byla považována div ne za předvoj společenské revoluce a bránu Říše Svobody, tvoří film o její manipulativnosti a komercionalizaci. Prostě, mluvit v době mejdanu o příští kocovině, to není nikdy populární.(12.1.2015)

  • dopitak
    **

    Na imdb se o tomto filmu mimo jiné píše: "Privilege is probably the most extraordinary film you will ever see."___Netvrdím, že nejdivnější, nicméně průměrný teda rozhodně není.___Zaujme vás především postavou Stevena Shortera, jehož představitel Paul Jones většinu filmu vypadá, jakoby se chtěl každou chvíli rozbrečet (mimochodem to byl jeho první filmový počin). Pak taky působivou hudbou (příznivci "Brouků", zbystřete, máme tu Británii a rok 1967!) a šokujícím choreografiím Shortera při vystoupeních.___ Brát Privilege jako parodii na šoubyznys, asi se dopustíme fatální chyby. Ona to není parodie ve smyslu slova, spíš postesknutí nad skutečností. Zajímalo by mě, co k tomuto příběhu vedlo, kvůli komu/čemu bylo Privilege natočeno.___ Nadčasovost této popstar vlekoucí svým životem spoustu "nepostradatelných" příživníků choreografů, managerů atd vyráží dech. Kategorie sci-fi je namístě, protože děj je vyprávěn jako v Británii "in the near future".___V neposlední řadě zaujme překrásná Jean Shrimpton v postavě sochařky Vanessy, mimochodem to byla asi jediná filmová role této britské supermodelky.____I need my freedom, not your sympathy. Look you needn´t love me, just set me free._____ Možná to nebylo záměrem, snad ale bylo - scéna na začátku, kdy Steven projíždí ulicemi jásajících fanoušků a z vozu ve stoje jim kyne/záběr přes jeho rameno na jeho předpaženou paži - připomíná scény z Triumfu vůle Leni Riefenstahl.(21.11.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace