René

K nenapravitelnému recidivistovi René Plášilovi mám jen několik „drobných“ výhrad. Třeštíková vůbec nepřináší žádné novátorské postupy. Na jednu stranu je dobře, že se drží osvědčených postupů, ale tu a tam by nějaké to oživení potřebovala. Ač je ústřední postava nesmírně zajímavá, její příběh je stále stejný. Vězení, krátce na svobodě, vězení.. pořád dokola. Mrzel mě i samotný závěr, který je jednoduše nevýrazný. Jasně, napsal ho sám život, ale.. Palec dolů bych dal určitě i práci zvukaře, která je silně nedostačující kvůli špatné artikulaci objektu zkoumání. Mimořádně respektovaná Třeštíková naopak disponuje absolutní kontrolou nad materiálem a z toho vyplývající schopností přitáhnout masy diváků k časosběrnému dokumentu, který by jim jinak přišel naprosto nezajímavý. Divák díky ní velmi rychle přilne k osudu naprosto cizího člověka, který tentokrát neumí zacházet s vlastní svobodou. Jeho příběh se píše od jeho sedmnácti let, kdy jako student v roce 1988 doplatil na několik krádeží. Dostal se do kriminálu a na šikmé ploše se mu zřejmě zalíbilo. Na pozadí významných politických změn ve formě zejména volby prezidentů (autorka jimi ukotvuje Reného v čase) na něj názor několikrát změnila zřejmě i sama Třeštíková, která.. no, potěšila, ale doufám, že sestup narkomanky Katky potěší ještě o krapet víc!! (27.09.2010)

Časosběrný dokument je zajímavý formát. Není to úplně nepodobné šmíráckým show, kde lidem koukáte do soukromí a sami jste skrytí. Tady je to trochu jiné hlavně tím, že je natáčení vždy jednou za čas a kamera tak nesleduje danou osobu pořád. To tak objektu dává značný prostor pro sebestylizaci (což také René činí). Zhodnocení dokumentu: v krimu jsem nikdy nebyl, ani moc neznám tuhle sortu lidí, takže pro mne to byl zajmavý exkurz do života recidivisty. Režisérka sestřih nijak dramaticky neobohatila o další prvky (proto ta hvězdička dolů). Výjimkou jsou snad jen ta skládání prezidentských slibů, která Renda pravidelně sleduje v kriminále (cca 3x Havel, 2x Klaus) a pak střihy typu 1997 - René opouští věznici...pár záběrů na svobodě, povídání o životě, teď už to bude jinak.... 1998 - René, Valdice... Zhodnocení Reného Plášila: Čert ví, co s ním mohlo být, kdyby nestrávil hned první mladé roky v kriminále... Každopádně teď už je to beznadějný asociál. Ke cti mu slouží jen to, že nikdy nedělal násilnou kriminalitu. Celkově je to ale člověk bez pořádných hodnot, prospěchářský a prolhaný. Tak snad aspoň napíše třetí knížku... (01.08.2008)

Můžeme mít co chceme ale nemůžeme chtít co chceme..... Je možné změnit života běh, když něco v nás nás znovu a znovu vrací zpět ? Život bývá nejlepším scénáristou...... S určitou nadsázkou film René vyznívá jako dokumentární analogie Jarmuschova Dead Mana a hudba, kterou složil Tadeáš Věrčák, připomíná hutné kytary Neila Younga ze zmíněného filmu. Ale nejen to. Jarmuschovo mrtvý muž je válcován osudem a podobné jako Reneho vede ho k neodvratné záhubě... 80 % (14.04.2009)

Mrzí mě tři věci: profesionální odstup, který si Třeštíková po celou dobu udržuje (zrovna v tomto případě se osobní zapojení přímo nabízí), dokonale nevýrazný konec (což beru s tím, že život taky nenabízí vybroušené pointy) a absence titulků, jež jsou vzhledem k Reného mizerné artikulaci občas velmi žádoucí. Zajímavé komentáře: Ivoshek, liborek_, jenjan (03.04.2009)

Tento dokument, nieje nadčasový, pretože pevne verím, že príbehu Reného Plašila zďaleka nieje koniec... Hej, jeden z mála ľudí, ktorý má triezvy pohľad na svet, ktorý vie ako to vo svete chodí. Máte vlastnú filozofiu,,, zavrú vás pred svetom aby ochránili konzumnú spoločnosť.. To už je aká spravodlivosť. Človek má jednu šancu žiť ale vyzerá pre spoločnosť nebezpečný tak ho zavrú do lochu... Nehovorím, že tam René nebol spokojný... ale zrejme by si vedel predstaviť miesta, kde by bol spokojnejší.. Spoločnosť je to len sku*vená fráza, nikto z mojej vrstvy slová na ňu nenachádza... (pomohol som si jedným z textov Zvuku Ulice, aj keď hip-hop nanajvýš nenávidím).. (04.12.2008)