René

Takový časosběrný dokument, představující pomalou, 20 let trvající přeměnu – v tomto případě z kluka, která může dělat v životě ještě cokoliv, na starou trosku – je samozřejmě mnohem zajímavější, než sledovat jen jednorázový žblebt nějákýho lojzy z prasečáku. Zbytek pak už závisí na subjektu, který bude pitván. S Rendou, chronickým zlodějem a lemplem, tolik srandy není. Skoro to vypadá, jako by mu bylo jedno, jestli lahváče chlemptá před mřížema nebo za. Není extrémně neštastný, a tak dokument s divákem zas tolik nezacloumá, jako kdyby se do podobných problému dostala žena. Je zajímavé sledovat, jak se mění jeho pohled na život a nedá se filmu upřít obrovská výpovědní hodnota. Podobný dokument Katka má přesto ohledně „procítění“ více, co nabídnout. Alternativa: Katka, Marcela. (23.10.2010)

A nebýt toho, že to nemá vlastně žádný pořádný závěr, tak vyrukuju s plným hodnocením. Z mého egoisticky diváckého pohledu by bylo lepší to ukončit buďto "zlomovým" propuštěním v roce 2002 či naopak pár let posečkat na to co život ještě přinese. Takhle to pak v samotném závěru vyznívá... Vlastně vůbec nijak. (21.01.2009)

„Už je to skôr súcit, než láska.“ Třeštíkovej časo-zberné dokumenty (napr. tento alebo tento) sú na jednej strane úchvatné (fascinuje ma, ako je niekto schopný desiatky rokov sledovať život iného človeka kamerou). Na strane druhej od diváka vyžadujú kus zdržanlivosti. Jedná sa totiž o ľudí, ktorí majú k dokonalosti ďaleko. To máme všetci. Ale je niečo iné ŽIŤ nedokonalé životy a niečo iné sa na ne hodinu a pol pozerať. René bol od detstva odsúdený na život na šikmej streche. Třeštíková napriek tomu resp. práve preto ("lebo je to zaujímavý študijný materiál“) nad ním nezlomila palicu. Ani keď sa po entý raz dostal do basy. Ani keď jej vykradol byt. STÁLE ho navštevovala vo väzení. Dokonca mu pomohla vydať knižku. René bol však ukážkový prípad človeka, ktorý nemôže chodiť na 8-hodinové šichty a osem rokov sporiť na nové auto. Radšej sa stýka s pochybnými dievčatami, vykráda jeden byt za druhým, vždy ho chytia a zakaždým mu, ako recidivistovi, vymerajú vyšší trest. Časom sa k tomu neprekvapivo pridá choroba. Hoci René STÁLE motá svojrázne popletené "pravdy o živote", len čo sa dostane na slobodu, ZASA skončí v hnusných pajzloch piatej cenovej. Na kameru si dáva čaje, ale pravda je "asi" niekde úplne inde, však René? A stretáva sa s čoraz väčšími indivíduami. Hoci pôsobí dojmom (kvázi)milého strateného smoliara, ktorý si na život privyrába relatívne neškodnou trestnou činnosťou (nechcem obhajovať zlodejov, ale oproti nekrofilovi, pedofilovi a vrahovi je zlodej predsa len niekde inde, normálny systém rozumnej spoločnosti to MUSÍ právne rozlišovať), patrí k najnebezpečnejším ľuďom, o akých Třeštíková robila dokument. Čudujem sa, že sa to pre ňu neskončilo oveľa horšie. (06.05.2011)

Stejně jako v případě Marcely, měla i tentokrát Helena Třeštíková šťastnou ruku a v Reném našla postavu, která se pro časosběrný snímek hodí naprosto parádně. Mornální soudy nad Reném Plašilem nechám někomu jinému, a jelikož já hodnostím kvalitu snímku, tasím kalibr 4 hvězd za dobře propojené citáty z knížek, spád děje, autorčinu nezaujatost a samozřejmě výdrž sbírat materiál s takovou osobou. Fuck of People (11.06.2009)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)