Putování s domácími zvířaty

Prodala krávu a koupila kozu - a televizu. Zrzka. Domácí zvířata jako dočasní zástupci dítěte - touhu po něm vyjadřuje explicitně před milencem, patriarchální rodina je jí méně než lhostejná a muži jen prostředkem vedoucímu k cílu. Ovšem i s dítětem (v závěru filmu) se ocitá na bezbřehé vodě... Při tomto filmu mě také napadlo (dosud však nepromyšleno, i když se to zřejmě především týká zobrazování svádění a erotických scén), jak zásadně jiné jsou soudobé filmy natočené ženou a mužem, a jak snadno se dají od sebe odlišit - ale to raději nechme na Slavoje Žižka nebo jiného myslitele (až na to budou mít kdy). (09.06.2017)

76%. Zajímavý pohled na vyklobání osobnosti ve středním věku. Natalia držena doma na samotě tyranem, po jeho náhlé smrti oběvuje život a začíná si užívat. Její cíl je pouze jeden a sobecky ke splnění svého cílu nakonec nikoho nepotřebuje. Minimalistický film, kde se málo mluví. Někteří odborníci by napsali, že je film televizní :) Ale to ani nahodou, je to film jak má být. Zajímavý počin z Ruska. (18.01.2012)

Jsem unesena. Unesena tichostí éterické křehké ženy s velikou vnitřní silou. Unesena jejím pozvolna se probouzejícím životem, kdy její duše pročištěná utrpením - živořením pod nadvládou sprostého muže - raduje se jako dítě z každičké maličkosti. Unesena jejím drobným zkrášlováním boudy u trati, ze které teprve nyní vytváří domov s kozou a psem. Unesena čistou krásou duše vsazené v poetickou ruskou krajinu. Unesena lehkým vánkem tichého pozvolného plynutí, kde zbytečná jsou slova… *** Putování s domácími zvířaty ve mne zanechává obraz nevěsty v bílém. V duši cos poeticky křehkého jako báseň, nadějného a pevného jako je lidská touha žít. Obraz pohupující se loďky na hladině zanechává pokoj v duši, spočinuvší v náručí Stvořitele. Připadám si, jako bych tímto putováním prošla očistnou koupelí. Nejsilnější pocit - KRÁSA. (27.02.2014)

Film, který mi - ať už třeba svou atmosférou nebo charakteristikou hlavní postavy - připomněl řadu filmů jiných (mj. Kachyňovu Krávu z r. 1992, Hanekeho Pianistku z r. 2001, nebo i třeba Renčova Hlídače č. 47 z r. 2008). Velmi komorní a málomluvný snímek vyznívá velmi optimisticky, neboť rozehrává oblíbenou filmovou variaci na téma "nikdy není pozdě změnit svůj život". Film táhne krásná kamera i hudba, a především představitelka hlavní role Kseniya Kutepova, která je ze stejného rodu éterických východoslovanských krásek, jako třeba moje oblíbená slovenská zrzka Táňa Pauhofová, nebo třeba naše sestry Geislerovy. Pro rusofilně naladěného diváka, jako jsem já, je "Putování s domácími zvířaty" zajímavým filmovým pohledem na současné Rusko, který si maximální hodnocení určitě zaslouží. (24.04.2011)

Natálie vyrostla v dětském domově a její vynucené manželství je vlastně pokračováním jejího neradostného dospívání. Je stejně omezující jako přísný režim ústavu, proto když jednou její manžel nečekaně zemře na infarkt, přijme to jako dar osudu a osvobození. Sní o novém životě, o dětech a nejrůznějších nadějích. Jenže život nepřináší v odlehlé pustině, kde lišky dávají dobrou noc, tolik štěstí, kolik by si představovala. Putování je typicky ruský film, hodně lyrický, pomalý, procítěný, kde důležitou roli hraje zachycení nádherné liduprázdné přírody a chudoby ruského venkova. Minimalistické dialogy a výborný výkon Xenie Kutěpové. Celkový dojem: 80 %. (20.01.2013)