Nahá pravda

Tak u tohohle kousku se krasna Irene Dunne (majitelka nejhezciho smichu - dle meho nazoru) paradne vyradila! Takze jí predevsim patri muj dik za mily a vesely vecer u tv... Zdatne sekundovali predevsim: Cary Grant, Alexander D'Arcy, Cecil Cunningham, Ralph Bellamy a samozrejme Asta, jako Mr. Smith... :-))) (23.09.2009)

Tie najlepšie (romantické) komédie by mali podla mňa pôsobiť dojmom, že dialógy v nich sú spontánnym výsledkom situácie, v ktorej sa postavy neočakávane ocitli. Že reakcia na akciu napadla jeho/ju práve v ten moment, keď on/ona vyslovil/a uštipačnú poznámku. Lenže za tým je kvantum práce scenáristu, aby tento dojem vyvolal. A možno aj trochu tej improvizácie, ako hovoria legendy o The awful truth. Táto komédia totiž takto pôsobí, ako prirodzená roztržka dvoch reálnych manželov, prinajmenšom aspoň ako stand up comedy dvoch zohratých komikov. Druhým, rovnako dôležitým faktorom funkčnosti tohoto filmu je dokonalá chémia medzi Grantom a Dunneovou. (04.09.2014)

Vždycky jsem si říkal, že Caryho romantické komedie s Katharine Hepburn se nedají dohnat, ale Nahá pravda mě vyvedla z omylu. V kontrastu s dnešními vyčpělými romancemi je úžasné sledovat, jak brilantní byly scénáře (rozuměj improvizačníschopnosti herců a režiséra) v třicátých letech. Narvané gagy a slovními přestřelkami až po strop, ještě stíhaly zapracovat do příběhu eskapády zvířecích mazlíčků, a přitom nikdy nevypadly z rytmu upřímné romantiky. Obzvlášť závěrečný dialog krásně symbolizuje nevyčerpatelnou originalitu, která obohacuje hollywoodské pozlátko. Doporučuje šest z pěti romantiků. P.S. Carymu Grantovi stačí jenom sedět u stolu a tvářit se nenápadně, aby člověka spolehlivě rozesmál. Tomu já říkám komediální talent ;) (28.10.2007)

Nejvíc se mi líbil Mr. Smith (čili pes). Zatím nejhorší film s Carym Grantem z 11, které jsem doposud viděl. Až na pár ojedinělých a roztroušených výjimek vůbec ne vtipné, spíše takové divné, nekonzistentní a přešlapující na místě. Nedivím se C. Grantovi, že se mu scénář nelíbil a snažil se z role vyvázat. Tahle "komedie", kde je od začátku patrné, jak skončí, mě nebavila. (05.11.2013)

Cary Grant naoko odcestoval na Floridu, ve skutečnosti ale zůstal doma v New Yorku, zřejmě z důvodu ve filmu nespecifikovaných záletů. Opálení, prozíravě získané v soláriu, přijde vniveč, když se od manželky dozví, že na Floridě celou dobu pršelo. Podezření z nevěry je na obou stranách, protože kolem Caryho ženušky Irene Dunne se podezřele točí těžkopádný učitel rétoriky. Rozvod je na spadnutí... O mylnosti tradované domněnky, že tato komedie "stvořila" Caryho Granta, jak ho známe z pozdějších filmů, se lze snadno přesvědčit nalezením třeba jen ukázek z jeho starších filmů. To, co se změnilo, je kontext a způsob, jak jeho výrazové prostředky využít v čistě komických scénách. To je, jak se zdá, opravdu zásluha režiséra McCareyho. Nahá pravda vznikla jako už třetí adaptace obnošeného námětu, ale i když se odehrává převážně v interiérech, má dost šťávy a rytmu, aby nepůsobila divadelně. I když nedosahuje bláznivosti Leopardí ženy ani sofistikovanosti Holiday, má nejméně pět scén, které si budu pamatovat vždy jen odsud. Ve dvou z nich figuruje talentovaný foxteriér v roli Mr.Smithe, psa, kterého si u soudu nárokují obě znesvářené strany. :-) I když se nemůžu zbavit dojmu, že dramaticky využitelnější by byla ta část děje, kterou film přeskočil (Cary Grant, který má být pryč a není by bezradně sledoval domnělé zálety své ženy a nespatřen by se jim snažil zabránit), je to stále solidní zábava a jedna z příležitostí ocenit u nás nepříliš známou Irene Dunne, schopnou herečku s nakažlivým smíchem. 70% (20.08.2010)