Ondine

Po zhlédnutí Ondine se snad na to rybaření i dám ! Zatím jsem návrhy kamaráda, co vášnivě rybaří, vytrvale odmítal, a naopak před něho do vody schválně házel šutráky cestou na fotbal. To je ta správná relaxace pro chlapa – zaskákat si a pořádně zahulákat „v kotli“! Když doma nemůže, že... Oproti tomu rybaření - čumět do vody jako puk, stejně muset držet hubu, hodiny vsedě na studeným štokrleti a nakonec chytit akorát tak vlka... ;-) Ondine mi ukázalo nové obzory. Co všechno se dá, kromě již zmiňovaného vlka, chytit při rybaření na drsných severských ostrovech. Ožrat se jak Dán (pardon, Ir), vyrazit na širé moře, přídí šalupy tříštit vlny, rozhodit sítě a nakonec se díky rybaření i romanticky pomilovat s mořskou pannou ! A jako bonus se i (přechodně?) vyléčit z alkoholismu... No jasně, trochu to shazuju, aby jste si nevšimli, že mám slzy v očích, to by byla pro chlapa ostuda... Ale Ondine je podmanivý film a tak musím chlapsky přiznat, že mě dojal. Mimo jiné i kvůli Alison Barry v roli Syracusovy dcerky Annie, hodné filmové ceny za vedlejší roli. A taky Colin Farrel svou postavu vystřihl jak z partesu. No jo, hrdí Irové, chlapi strohých, ale silných citů. Vždycky mě ti tvrdohlaví pancharti fascinovali... Rozhodně je to velice zajímavý film. Sice mi to připadalo poněkud žánrově neukotvené a v druhé polovině filmu mi přišlo, že střídají civilně pojatou poetiku příběhu a Hollywoodské tlačení na (citovou) pilu. Ale to už zbytečně vyrypuju rybářským háčkem pár malinkých červíků z jinak libového jablka. Vlastně z tuňáka... Všem prožívačkám (;-) rozhodně doporučuju. A kapesník po ruce ...! (05.01.2013)

Fantaskní (ale bohužel ne úplně fantastická) romantika, která zaujme hlavně svojí zvláštní atmosférou. Něco mezi pochmurným severským dramatem a mystickou pohádkou. Já teda nejsem zrovna člověk, kterej by ulítával na pohádkách, ale Ondine mě hned první scénou zvláštním způsobem uchvátila tak, že mi počas filmu nedělalo nejmenší problém uvěřit na mořské panny, rusalky, vodníky, hejkaly a další pohádková stvoření. V závěru jsem byl skoro až smutný, že to skončilo tak, jak to skončilo. No nic, vracíme se do reality, ale výlet to byl pěkný. (01.09.2010)

To jsem si takhle na zlínském festivalu objednala lístky na film, který jak jsem později zjistila, mám doma. Fajn, řekla jsem si unavená po pracovní šichtě před projekcí. Když tak se v kině hezky prospím a film si v klidu vychutnám později. Jenže tohle byla taková nasládlá přeromantizovaná blbost, že jsem spánek raději přemohla, páč koukat na tohle znovu, tož to teda rozhodně nee. Poznámka k žánru: drama, romantický, pohádkový, akční, krimi...Takový "výborně" namixovaný pejsko-kočičí filmový dortík. (04.06.2012)

Ifa má jedno strašně chytlavé motto: „Věřte na víly, Temnou stranu Síly a svou vlastní fantazii!” Na Temnou stranu Síly jsem začal věřit díky lehkému geekovství Star Wars univerza, fantazii využívám při odborných předmětech ve škole a na kouzlu víl (hlavně mořským) jsem propadl až díky Ondine Neila Jordana. [MFFKV] (03.07.2010)

Neil Jordan nám předvádí poutavý příběh na rozhraní fikce a reality - alespoň tak se z počátku Ondine tváří. Ondine je barvitě podaný příběh ženy, která rukou osudu skončí záhadně v síti rybáře Syracuse. Ondine se tak v očích rybářovi dcery jeví jako vodní víla a sám Syracuse, kterému se už tak lidé vysmívají, si není 100% jistý, kdo záhadná dívka je. Nezná její minulost a Ondine tajemně mlčí. Vše vyplave na povrch ve chvíli, kdy Ondine objeví její kumpáni, a celá situace se začne nemile vyjasňovat. Krásný příběh, který svou nevtíravou podobou je jak dělaný pro klidné večery. (09.04.2011)