99 franků

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky. (01.12.2011)

Další příjemné překvapení a body k dobru pro evropský film, který začínám preferovat před hollywoodskou továrnou snů, která by se měla spíše přejmenovat na továrnu na pokračování, rebooty, prequely a sequely. Originality v ní totiž najdete asi tolik, co jehel v kupce sena. Ale zpátky k 99 frankům. Film je adaptací stejnojmenné knihy francouzského spisovatele a hned první scéna nám prozradí, jak to celé dopadne, když hlavní hrdina skočí ze střechy budovy, ve které pracuje. Tento přístup není ničím novým, takových filmů existuje spousta. Nejprve nám ukážou smrt hlavního hrdiny a my pak celý film sledujeme události, které ho k tomu dovedly. A příběh v 99 francích je radost sledovat. Hlavní hrdina, sympatický zaměstnanec reklamní agentury v podání Jeana Dujardina (až na CSFD jsem zjistil, proč je mi povědomý, nejen že se podobá Macháčkovy, ale hrál přece v The Artist :)), si žije na vysoké noze. Večírky, ženy, drogy, alkohol, drahá auta a v práci celkem flákárna. Život mu změní románek s kolegyní a následný rozvod v momentě kdy zjistí, že je těhotná. Od té doby se jeho život vleče pomalu a nemá smysl. Po bitce na párty, kde téměř přijde o život, je Dujardin nucen odejít na kliniku, kde se vyléčí z drogové závislosti. Nastartuje tak novou epizodu svého života. Drogy jsou minulostí a v práci se daří. Na natáčení reklamního spotu v Miami ale znovu okusí drogy a při šílené jízdě autem zabije několik lidí. A jakmile si pro něj doma ve Francii přijde policie, spáchá sebevraždu. I když natočen v roce 2007, je film aktuálnější v dnešní době, kdy jsou lidé masírování reklamou na každém rohu, časopisy ukazují dokonalé postavy žen a mužů a Photoshop umí upravit jakoukoliv fotku k nepoznání. Bavil mě režisér, který si vyloženě hrál s divákem. Herci často mluví do kamery, tedy přímo k divákovy, kamerové nájezdy a kontinuální záběry dodávají na atmosféře a celkově je film pojat umělecky, kdy občas září barvami a přechází do kreslené podoby. (07.09.2014)

Vizualni hratky uprednostnujici pribeh Octava, ktery vymysli reklamu pro jednu z nejvetsich agentur sveho druhu. Protoze vladne nebyvalou predstavivosti, ma v praci velky uspech. S uspechem prichazi penize, slava, zenske a samozrejme drogy, ktere po pouziti zanechavaji nenapravitelne skody. Nekonecne pareni jednou konci a Octava se pere se sebou samym, kdyz nejdulezitejsi kontrakt jeho zamestnavatele ma pod osobnim dohledem. Zajimave ale nedostacujici k divakove spokojenosti. 50% (18.10.2010)

Ten námět mne zujal. Vím, že žijeme ve světě reklamy, kdy je nám neustále cosi vnucováno a to i v případech, kdy to nevnímáme. Občas si s děsem sám sobě říkám - při pohledu na ty narvané obchoďáky žrádlem a vším možným, že opravdu žijeme v době totálního konzumu. Že žijeme nad poměry. Že těch 50 druhů jogurtů v regále je už skoro moc, obzláště když si člověk uvědomí, že jinde - někde kousek dál jinému člověku musí stačit miska rýže na den, pokud ji ovšem vůbec má... Říkal jsem si hmmm - Francie, komedie, zajímavý námět a chytře napsaný obsah to by mohlo být dobré... Jenže už v prvních pěti minutách, kdy vyděšeně hledíte se svojí drahou polovičkou pěkně zblízka na čerstvě pracně vymasturbovaný ejakulát Jeana Dujardina na pornočasopise, je vám jasné že tahle komedie bude trochu jiná. Filmem se nám otevírá obludný svět reklamy a reklamních agentur, které mají ve svých týmech mozky, co vymýšlejí všechny ty slogany a cílí na koncového spotřebitele konkrétní produkty. Originalita a vtipnost v reklamě jsou plus, ale hlavní je pro kupujícícho snadná pochopitelnost vlastností výrobku. Je jedno jestli se jedná o prací prášek, čokloládu, auto či jogurt... Hlavní hrdina je originální a je i vtipný. Patří k elitě mezi kreativci a je si toho vědom. Žije v přepychu a nudu z něj, měnící se v šeď jednotvárnosti dobarvuje šňupáním koksu... Snad proto je jeho svět plný nápadů a barev a možná jen proto je on tak úspěšný - než přijde zásadní zvrat. --- Ty kokainové jízdy byly skvělé a chválím kameru i střih. Hlavní hrdina mi nestále připomínal našeho Jirku Macháčka .-). Konec byl také originální. Určitě je to zajímavý film, který doporučuji - snad jen těch zvratků, spermatu, hoven a i toho sexu ... tam mohlo být méně. Dávám 3 franky. * * * (07.02.2014)

Až na tu nesnesitelnou závěrečnou čtvrthodinu (Poslední pokušení Octava) příjemné překvapení. Kounen naštěstí po většinu filmu netlačí moc na pilu, a tak jsou obrazově opulentní drogové tripy hlavního hrdiny prokládány relativně civilním pojetím (večeře s testem těhotenství se opravdu povedla) práce v reklamce (TGV průměrnosti přijelo na čas). Scénář je sice prvoplánový až běda, ale Dujardin svým herectvím táhne celý film dopředu. Jeho Octave je životná postava i v Kounenově vizuálním běsnění. (31.03.2012)