VOD (1)
Obsahy(1)
See prang, to jsou čtyři krátkometrážní filmy od studií GTH a čtyř celosvětově známých režisérů. Čtyři mistři hrůzy - Banjong Pisanthanakun, Parkpoom Wongpoom, Paween Purikitpanya a Youngyooth Thongkonthun. Všichni se na dobrovolné osnově rozhodli utvořit cosi neobvyklého a ohromného. Každý z nich má svůj nezaměnitelný styl a 25 minut na rozvíjení tématu strachu… (Scio)
(více)Recenze (43)
Hororová antologie z Thajska obsahující čtyři povídky, z nichž každou režíroval někdo jiný. První dva příběhy jsou značně průměrné. Jeden sází na omšelé klišé, druhý ve zbytečné přemíře využívá digitálních úmrtí a věru to nepůsobí dobře. Jenže se zbytkem už přichází výrazné zlepšení. Třetí povídka o partičce kamarádů, co stanují v lesích a rozebírají duchařské horory, vám nečekaně polechtá bránici. V posledním příběhu od režiséra Shutter se konečně dostaví nefalšovaný pocit strachu, jde vidět, že Wongpoom to má v malíku. Nevýrazná první polovina tak budiž odpuštěna. A co se týče kvality, dvojka (opět od stejných tvůrců) je na tom hodně podobně... 7/10 ()
Musím říc, že tímhle povídkovým filmem si u mě Thajci na poli filmového horroru trochu spravili reputaci. Hlavně tedy výborně zpracovanou první povídkou o dívce esemeskující si s tajemným mužem (****) a silně atmosférickou poslední povídkou o letušce, přepravující tělo mrtvé princezny, kterou zabila a s jejímž mužem měla poměr (****). Prostřední dvě povídky jsou trošku slabší. Druhá pojednává sice o žánrově vděčném tématu kletby šikanovaného jedince, která je náležitě razantní a krvavá, ale přehnaně digitální (***). Nejslabší pak je povídka třetí, lehce komediální příběh o síle pověry a jejího naplnění (**). Nakonec z toho ale film, na thajské poměry, vychází docela dobře a je celkově konzistetntní. 3,5* ()
Čtyři kvalitní strašidelné povídky, které mi připomněly mnou za mlada oblíbený seriál Věřte-nevěřte. Jedná se o light duchařinky, které se točí kolem děsivého tématu, že ne vždy všechno smrtí končí, a že každý by měl dělat tak, aby ho pak nemusel někde nahánět poltrgájst se známým xichtem. Bavil jsem se....75%. ()
Čtyři představy thajských režisérů, jak má vypadat horrorová povídka (kaidan). První povídka bez jediného proneseného slova, skvěle vygradovaná. Druhá povídka je důkazem toho, že přestože jsou drogy v Thajsku nelegální a tvrdě postihované, šikovný režisér si zvládne namíchat takovou směs houbiček, že pak dokáže natočit nemyslitelnou fantasmagorii. Ale správně krvavé. Třetí povídka je na humornou notu, cituje spoustu filmů a na cca 5 filmů je zde docela solidní a úmyslný spoiler. Za mě nejlepší. A bohužel, poslední povídka mi moc nesedla, je asi nejklasičtějšího typu, ač v nejvíc netypickém prostředí (na palubě letadla). Špatný dojem nejspíš kvůli oběma herečkám a tomu, jak se brala přehnaně vážně a seriozně. Povídky jsou pospojovány zpravidla jen jednou zmínkou nebo souvislostí, fugují samostatně. 5/1/5/3 ()
No teda konečně sem po dlouhé době viděl něco mě zaujalo a zvlášť od Thaiců :). Čtyři povídky , které mě velmi zaujaly. První povídka mě nadchla hlavně příběhem a koncem. Druhá povídka o démonech nebyla špatná, jen ti démoni vypadali jako z večerníčku. Třetí povídka byla velice kvalitní co se týče příběhu, ale jinak jedna z nejslabších povídek.Čtvrtá a poslední povídka byla nejlepší. Byla děsivá, měla hororové koule, a dokázála se mnou udělat co už dlouho žadný film a to ,že sem se zařízl do křesla jak to jen šlo. Ano sem rád, že jsem na to narazil........ vřele doporučuji. Hodnocení povidek . 70%,60%,50%, 90% ()
Galerie (18)
Photo © GMM Tai Hub (GTH)
Zajímavosti (1)
- V povídce "Uprostřed" parta chlapců mluví o snímcích Titanic (1997), Shutter (2004) a Šestý smysl (1999). (bestlama)
Reklama