Krásná Junie

Tohle se těžko hodnotí. Mám z toho tak smíšené pocity, že bych pochopila toho, kdo tomu dá dvě hvězdy, ale zároveň i toho, kdo jich dá pět. Pro mě to je film místy neuvěřitelně nudný svojí atmosférou, které k oné unylosti dopomáhá prostředí šedo-bílo-béžové Paříže a svým způsobem i výběr kostými herců je takto barevně sladěn. Na druhou stranu,, právě ona otrava a unylost je největším plusem filmu. Vystihuje nálady, odevzdanost společnosti a zároveň, když se pak někdo trochu vzbouří, jeho vybočení z celkové nálady filmu působí o to intenzivněji. Prostě to bylo divný, ale dost dobře divnný, tedy alespoň v mém případě. Mimochodem to napětí mezi touhou, posedlostí a láskou, to je prostě thriller. Z té nádherné obrazovosti, nádherně unylého prostředí, nádherných herců a zejména pak nádherně vygraduovaných pocitů, budete mít oči přilepeny na obrazovce jako nikdy před tím. (13.05.2011)

Francie a Španělsko jsou velmocemi evropského filmového dramatu, avšak v tomto případě jsem lehce zklamán. Čekal jsem trošku silnější příběh, což je také jediná věc se kterou nejsem úplně spokojený, ale věc dost podstatná. Ke shlédnutí ale doporučit musím, stejně jako nespočet dalších evropských filmů jež hodnotím mnohdy třeba stejným počtem hvězdiček jako filmy hollywoodské, které bych nijak zásadně nedoporučoval. (13.12.2010)

Ne krásná Junie, ale krásný Nemourse, Jacob, Jeanne, Mathias a tak dál. Prostě takřka všichni. V člověku tenhle film navodí pocit, že ve Francii jsou jenom samí fešáci a krásný slečny. Takže je aspoň na co se koukat. S dějem je to však už o něco horší - la belle personne neví, co vlastně chce. Jen tak si proplouvá životem, v novém městě, zdrcená ztrátou matky. A příval nápadníků jí to ale vůbec neulehčuje. Nakonec podléhá prvnímu, kdo se jí vyzná. Ošem následně na to zjišťuje, že jí nový přítelíček tak trochu ubírá prostor a ona ho zas tak moc ráda nemá. Zakoukání se do svůdníka Nemourse (což jí ale nikdo v případě Louise Garrela nemůže mít za zlé!) to nadto ještě celé komplikuje.(...) On to není špatný film už jen proto, že se na něj hezky dívá. Není to ani žádný romantický nonsens, protože romantiku by tady člověk hledal těžko. Zanechá to ve vás takový sotva postřehnutelný pocit a právě asi proto má cenu tenhle snímek vidět. (07.07.2011)

Sem tam se mi stane, že narazím na Francii, která přesně vystihuje to, co mi na Francouzích vadí. Nemůže za to ani Léa Seydoux, na kterou jsem se vysloveně těšil, a která mě následně dost zklamala, jako spíš její herecký kolega Louis Garrel. Ten tu totiž hraje, dle mého soudu, naprosto klasickou postavu francouzského světa. Machr, nad věcí, galantní, myšlenkami někde jinde, ale zároveň máte pocit, že v sobě má kus génia, což způsobuje značnou aroganci, kterou jsou francouzští mladí vysloveně proslavení. A přes to mám opravdu velký problém přejít. Až mě Louis Garrel přesvědčí, že je i výborným hercem, rád se mu omluvím. Mimochodem scénárista musel bejt sem tam dobře na šrot. Na dialogy, se kterými jsem se setkal tady, narazíte ve filmu málokdy. Něco ve stylu: "Počkej, chci ti něco říct? - Co mi chceš říct? - Hm, no... - Co mi teda chceš říct? - No já už vlastně nevím. (17.11.2015)

Jsem opět stejně v rozpacích jako po Chansons d´amour, Christophe Honoré točí zvláštní filmy. Připadá mi, že jejich nejslabší stránkou jsou scénář a postavy, které jsou všechny nějak citově vyšinuté, zmatené a chovají se mnohdy nepřirozeně. Přesto Belle personne výbornou hudbou a některými překrásnými poetickými scénami mé hodnocení zvyšuje na čtyři. (03.02.2010)