Reklama

Reklama

Agnesiny pláže

  • Francie Les Plages d'Agnès (více)

Obsahy(1)

Pláže jsou místa režisérčiných odjezdů, pláže si pamatují, a tak autobiografická esej Agnes Vardové nemůže začít jinde, než na břehu moře, aby v různých rovinách spojila události, na které vzpomíná, s těmi, o nichž vypráví, když se vydává vstříc svým filmům, doprovázeným radostí z práce stejně jako osobními ztrátami, a v této celistvosti, v sounáležitosti osobní a veřejné paměti, se její film stává příběhem poválečné francouzské kultury. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (6)

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

Agnès Varda je fenomén. Jej "Les Plages d'Agnès" sú životopisným dokumentom a zároveň žiadnym dokumentom nie sú, ale skôr veľmi citlivo nakrúteným umeleckým filmom. Jej filmársky štýl sa proste vymyká akémukoľvek žánru. Jednotlivé životné spomienky režisérky sa tu spájajú do pôsobivej formy za sprievodu krásnej hudby. Človek pri sledovaní až nadobudne dojem, že táto baba všade bola, všetko zažila (revolúciu v Číne, revolúciu na Kube, bola súčasťou slávnej novej vlny, hnutia hippies a neviem, čoho ešte všetkého). A napriek jej sláve z nej srší láskavosť, dobrosrdečnosť a životná múdrosť. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Agnès Vardová jde pozpátku do své minulosti, aby nám ukázala, jak silně je její minulost přítomná v současnosti. Tedy žádné zenovské "tady a teď", ale "všude a stále". Nočníky své minulosti vylévá do jednoho moře, obklopeného plážemi setkání, zážitků, nápadů, chytrých i hloupých, ale vždycky přetavitelných do do srozumitelných sdělení. Aneb jak říká Ivo Jahelka v Případu Bédi Šulisty: "Na pláže, pojďme na pláže, tam se všechno ukáže!" ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Čriepky minulosti, zrkadlenie spomienok. Selekcia pamäti, citové pohnutia a skúsenosti obrusujú to, čo bolo kedysi, do fragmentov pamäti. Nemusí to byť na škodu. Pretože z prežitého si každý môže vytvoriť poéziu, ktorá nemusí vychádzať z pravdy, ale len z predstavy, fantázie. Podobne ako zrkadlá rozostavané režisérkou v úvode na jednej z pláží, zobrazujúce vlnenie mora, pieskové impresie. Divák nevie, kedy ide o zrkadlový obraz a kedy o priamy záber kamery na more, ale celkovej kráse to nič neuberá. Naznačenie metódy odkrývania stôp vlastnej životnej cesty odrazom sa vrství i v celom priebehu, pri zachovaní nekomplikovanej ľahkonohosti. Vardová používa rôzne spôsoby pre zobrazenie jej tvorivej dráhy a stretnutia s tvorcami francúzskej novej vlny. Cítiť chuť sladkých 60., éry voľnej lásky a bezhraničnej tvorivej explózie (napr. režisérkine filmy Šťastie, Slečinky z Rochefortu). Chronológia sa narúša, spomienky sa prelievajú podobne ako vlny na pláži, pričom nárazníkovým zlomom je spomienka, objekt alebo stretnutie s inšpiratívnym človekom. A hoci autorka a sprievodkyňa filmom jednoznačne hovorí, že rekonštruuuje minulosť, čo vizuálne potrdzuje chôdzou pospiatky, práve týmto dielom krásne ukazuje, že stále dokáže napredovať. A obohacovať. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

V tomhle dokumentu Vardová poprvé promluvila o smrti Demyho na AIDS. Nejpoutavější na celém byla její neúnavná ženská detailističnost, či jak to nazvat - postupuje od okamžitého konceptu, často ne o mnoho dál do hloubek, zato ale sype jeden za druhým. Tak celým filmem prochází motiv pláže - od "přirozených", dokumentárních momentů, jako je třeba přítomnost pláží ve Vardové životě (je to holka námořnická), až po exkluzivity, kdy nechává celou svou produkční společnost úřadovat na ulici vysypané pískem - improvizačnost... To je to slovo. Sympatická je Vardové zjevná srdečná povaha. Co mi naopak trochu drhlo, je pocit, že jsem Vardové vzpomínky už několikrát viděl - podobně jako Chytilová dělá Varda v posledních letech takřka už jen dokumenty. A o čem mluvit lépe, než o sobě. Je v tom kus upřímnosti - chuť prostě zaznamenávat (a být zaznamenána)... Ale občas z toho trochu čouhá (ženská) narcistnost, sebezahleděnost - tohle je můj svět, víc mě nezajímá. Už vím - bylo to v jejím Les Cent et une nuits de Simon Cinéma - hodně slabé... Chuť uchopit své nejbližší okolí totálně je totiž občas pro ostatní únavná - filmu by slušela o třetinu kratší stopáž. Varda si nikdy nežila zle - trpěla určitě neúspěchem některých děl, ztrátou milovaného muže, ale vesměs je to šťastná baba s lehkou francouzskou rukou. Ať jí slouží! ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama