poster

Agnesiny pláže

  • Francie

    Les Plages d'Agnès

  • USA

    The Beaches of Agnes

  • Velká Británie

    The Beaches of Agnes

  • Kanada

    The Beaches of Agnes

Dokumentární / Životopisný

Francie, 2008, 110 min

Režie:

Agnès Varda

Scénář:

Agnès Varda

Scénografie:

Franckie Diago
(další profese)
  • garmon
    ****

    V tomhle dokumentu Vardová poprvé promluvila o smrti Demyho na AIDS. Nejpoutavější na celém byla její neúnavná ženská detailističnost, či jak to nazvat - postupuje od okamžitého konceptu, často ne o mnoho dál do hloubek, zato ale sype jeden za druhým. Tak celým filmem prochází motiv pláže - od "přirozených", dokumentárních momentů, jako je třeba přítomnost pláží ve Vardové životě (je to holka námořnická), až po exkluzivity, kdy nechává celou svou produkční společnost úřadovat na ulici vysypané pískem - improvizačnost... To je to slovo. Sympatická je Vardové zjevná srdečná povaha. Co mi naopak trochu drhlo, je pocit, že jsem Vardové vzpomínky už několikrát viděl - podobně jako Chytilová dělá Varda v posledních letech takřka už jen dokumenty. A o čem mluvit lépe, než o sobě. Je v tom kus upřímnosti - chuť prostě zaznamenávat (a být zaznamenána)... Ale občas z toho trochu čouhá (ženská) narcistnost, sebezahleděnost - tohle je můj svět, víc mě nezajímá. Už vím - bylo to v jejím Les Cent et une nuits de Simon Cinéma - hodně slabé... Chuť uchopit své nejbližší okolí totálně je totiž občas pro ostatní únavná - filmu by slušela o třetinu kratší stopáž. Varda si nikdy nežila zle - trpěla určitě neúspěchem některých děl, ztrátou milovaného muže, ale vesměs je to šťastná baba s lehkou francouzskou rukou. Ať jí slouží!(2.9.2011)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby Celosvetovo $1,974,181(7.7.2010)

  • radektejkal
    ****

    Agnès Vardová jde pozpátku do své minulosti, aby nám ukázala, jak silně je její minulost přítomná v současnosti. Tedy žádné zenovské "tady a teď", ale "všude a stále". Nočníky své minulosti vylévá do jednoho moře, obklopeného plážemi setkání, zážitků, nápadů, chytrých i hloupých, ale vždycky přetavitelných do do srozumitelných sdělení. Aneb jak říká Ivo Jahelka v Případu Bédi Šulisty: "Na pláže, pojďme na pláže, tam se všechno ukáže!"(18.7.2018)

  • Radko
    *****

    Čriepky minulosti, zrkadlenie spomienok. Selekcia pamäti, citové pohnutia a skúsenosti obrusujú to, čo bolo kedysi, do fragmentov pamäti. Nemusí to byť na škodu. Pretože z prežitého si každý môže vytvoriť poéziu, ktorá nemusí vychádzať z pravdy, ale len z predstavy, fantázie. Podobne ako zrkadlá rozostavané režisérkou v úvode na jednej z pláží, zobrazujúce vlnenie mora, pieskové impresie. Divák nevie, kedy ide o zrkadlový obraz a kedy o priamy záber kamery na more, ale celkovej kráse to nič neuberá. Naznačenie metódy odkrývania stôp vlastnej životnej cesty odrazom sa vrství i v celom priebehu, pri zachovaní nekomplikovanej ľahkonohosti. Vardová používa rôzne spôsoby pre zobrazenie jej tvorivej dráhy a stretnutia s tvorcami francúzskej novej vlny. Cítiť chuť sladkých 60., éry voľnej lásky a bezhraničnej tvorivej explózie (napr. režisérkine filmy Šťastie, Slečinky z Rochefortu). Chronológia sa narúša, spomienky sa prelievajú podobne ako vlny na pláži, pričom nárazníkovým zlomom je spomienka, objekt alebo stretnutie s inšpiratívnym človekom. A hoci autorka a sprievodkyňa filmom jednoznačne hovorí, že rekonštruuuje minulosť, čo vizuálne potrdzuje chôdzou pospiatky, práve týmto dielom krásne ukazuje, že stále dokáže napredovať. A obohacovať.(4.11.2008)