Tak dlouho tě miluji

Nikomu nic nevysvětlovala, před nikým se neobhajovala a mlčky přijala patnáctiletý trest. Nyní je Julietta propuštěná zpět na svobodu. Zestárla, ale bolest v ní nepolevila. Il y a longtemps que je t'aime je francouzské civilní drama se všemi klady i zápory, které si lze v daném žánru jen představit. Inteligentní psychologická story jde místy na dřeň, i když netlačí samoúčelně na pilu, nechává jednotlivé scény dohrát a nechává diváka v nejistotě. Jindy ale, přiznejme si, selhává v přímém souboji s divákovými otázkami (možný SPOILER: Soudní znalci se nepídili po jejím motivu? U chlapce nebyla nařízená soudní pitva? Nikdo jiný o jeho zdravotním stavu nevěděl – otec, pediatr?). Pozitiva ale jednoznačně převládají, hutnou atmosféru a výborně napsané dialogy navíc ještě podporují herecké výkony, ten oduševnělý Kristin Scott Thomas a velmi soustředěný Elsy Zylberstein zvlášť!! (23.07.2012)

Fenomenální výkon Kristin Scott Thomas v roli Juliette, která se právě vrátila po 15 letech z vězení a nastěhuje se ke své sestře a její rodině. Křehký psychologický film o tom, jak těžko se navazují kontakty k lidem, které jsme vlastně nikdy dobře neznali a ke kterým se cítíme zavázáni už jen tím, že patříme do stejné rodiny. To, co vlastně Juliette kdysi spáchala a za co byla ve vězení, se stává druhotnou linií filmu, hlavním tématem jsou lidské vztahy a složité hledání důvěry, lásky, štěstí...Filmu vévodí výborně napsané dialogy a nenápadný soundtrack. Film naštěstí nikdy nesklouzne do stádia citového vydírání diváka, najdou se zde i humorné momenty (dcera – „To je můj hřbitov panenek. Panenky nenávidím. Hned jak nějakou dostanu, tak ji pohřbím“). (19.09.2008)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Nevím proč tento film soukat do škatulky "mysteriózní" , zato drama je to nadmíru slušné. Minimalistícké filmové prostředky a maximalistický výkon Kristin Scott Thomas na jejimž výkonu celý snímek stojí. V podstatě se její postava nachází v každém filmovém okénku a všichni okolo jsou "statisté". Sledueme příběh vnitřně zemřelé ženy, která v sobě nese hluboké tajemství a vinu za svůj skutek, za který se sama odsoudila a rozsudek bezvýhradně přijala. Tato žena je totiž sama sobě soudcem a tím nejpřísnějším. Za smrt syna je vinna, už jen proto, že jej porodila. (18.01.2011)

Nádherný snímek, který postupně odhaluje vše, co má být vyřčeno postupně. Jednoho napadne, jak snadné je odsoudit člověka bez znalosti všech jeho pohnutek. Velmi citlivě natočeno, a jestli Kristin Scott Thomas za svůj výkon v tomto filmu nedostala Oscara, tak se akademici přehlédli... Pro mě osobně v tomto filmu předvedla svůj dosavadní životní herecký výkon. (20.02.2011)