Tak dlouho tě miluji

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Drama se silnym pribehem o Juliette (presvedcive sklicena K. S. Thomas), ktere si akorat odpykala 15 let za mrizemi za vrazdu sveho syna a jeji navrat do spolecnosti prostrednictvim pomoci jeji mladsi sestry, ktera ji nabidne zustat u ni doma. Po celou dobu se divak seznamuje blize a blize s osudy dobre zahranych hrdinek, ktere neudelaji z filmu jedno z dalsich nudnych podivani pod poklicku rodinnych tragedii, ale dechberouci pout za poznanim blizniho sveho. 75% (08.08.2010)

Velmi citlivé civilní drama o návratu z vězení do společnosti. Kristin si přestala hrát na mladší, odložila make-up a vypadá stále skvěle, navíc dokazuje své herecké mistrovství. Ostatní jsou mě neznámí, ale skvěle zapadají do celkového pojetí, nikdo nijak neruší. Režisér Claudel sice debutuje, ale zjevně umí, protože vyjadřování emocí mu jde skvěle a to spoléhá pouze na minimalistickou hudbu a emoce (scéna se známkováním studentů je dokonalá). Kamera ja tradičně francouzsky bezchybná, ale žádná vizuální exhibice se nekoná (pro dobro filmu). Trošku zamrzí závěrečný (trošilinku vykalkulovaný) zvrat, ale je to s citem. Láska, minulost a rodina tvoří krásný příběh se skvělou hlavní představitelkou a trochu zbytečně vysvětlujícím koncem... 90% (17.06.2009)

Fenomenální výkon Kristin Scott Thomas v roli Juliette, která se právě vrátila po 15 letech z vězení a nastěhuje se ke své sestře a její rodině. Křehký psychologický film o tom, jak těžko se navazují kontakty k lidem, které jsme vlastně nikdy dobře neznali a ke kterým se cítíme zavázáni už jen tím, že patříme do stejné rodiny. To, co vlastně Juliette kdysi spáchala a za co byla ve vězení, se stává druhotnou linií filmu, hlavním tématem jsou lidské vztahy a složité hledání důvěry, lásky, štěstí...Filmu vévodí výborně napsané dialogy a nenápadný soundtrack. Film naštěstí nikdy nesklouzne do stádia citového vydírání diváka, najdou se zde i humorné momenty (dcera – „To je můj hřbitov panenek. Panenky nenávidím. Hned jak nějakou dostanu, tak ji pohřbím“). (19.09.2008)

Silné drama o těžkém rozhodnutí, které není úplně pochopitelné. Předsudek a odsouzení, aniž byste chtěli a věděli pravdu. Výborná K. Scott. A určitě je hodnocení na místě. Já se v psychologických dramatech často hledám. Někdy mi sednou a někdy trochu tápu. Tenhle snímek nabízí spoustu emocí, akorát na můj vkus se probíráme konkrétním problémem hrozně pomalu a i když se do hlavní hrdinky dá vcítit, někdy jsou scény až moc zdlouhavé a místy nezáživné. (14.01.2016)