Tak dlouho tě miluji

Velmi pěkný a smutný snímek s příjemnou hudební složkou. Narozdíl od většiny přítomných bych chtěl vyzdvihnout herecký výkon Elsy Zylberstein, jež je Kristin Scott Thomas rovnocennou hereckou partnerkou, nepředvádí-li dokonce ještě srdnatější výkon. Silné téma k zamýšlení, Philippe Claudel potvrzuje pověst znamenitého vypravěče. (20.06.2012)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Tak tedy z tohohle mám poněkud rozpačité pocity. Na jednu stranu velmi dobré herecké výkony a skvěle podané téma začleňování se do společnosti. Na druhou stranu je to ale docela dlouhé (asi by klidně stačila hodina a půl), kvůli pomalému tempu dosti roztahané a film se neuvěřitelně táhne. Chvílemi to bylo výborné, (především pak ke konci) ale chvílemi jsem se dost nudil (a těch bohužel převažovalo). Asi bych se na tom měl podívat ještě jednou s tím, že vím co čekat a pak bych mohl ocenit víc. Přeci jenom je to o fous náročnější film, než třeba nějaký Emmerich :-) (16.12.2009)

Přesto, že si nelze nevážit sílu osobnosti filmové Juliette, kterou zavrhla společnost, a co hůř, nejbližší rodina, ani odevzdanost, s jakou přijala rozsudek, ačkoliv trpěla okolnostmi více, než trestem samotným, nedám více, než 50%, za emocionální planinu, za kterou však není odpovědná pouze Kristin Scott Thomas, ačkoli ani její projev neřadím k třetímu stupni přídavného jména dobrý. (15.04.2012)

JSEM TADY…..kdo viděl ví, kdo teprve uvidí…..pochopí. Juliette před 15-ti lety zabila své vlastní dítě. ( Nicméně ne vždy je vše tak, jak by se na první pohled mohlo zdát ) . Nyní je ( po odpykání si trestu ) propuštěna z vězení a přichází do rodiny své sestry, která žije s manželem, dvěma (adoptovanými) dětmi a otcem svého manžela ). Obě sestry si byly v dětství hodně blízké a nyní se snaží ( zejména mladší sestra Léa ) na dávné přátelství navázat a zejména pomoci Juliette a vlastně I sobě samé vyrovnat se se svou minulostí. Kdybych měl říct jediný důvod, proč tento snímek shlédnout, tak by to JEDNOZNAČNĚ ( vyjma citlivé režie, která ani jednou nesklouzne k lacinému sentimentu či “vydírání” diváka a jemného hudebního doprovodu ) byl herecký výkon hlavní ženské představitelky Juliette ( v podání vynikající Kristin Scott Thomas ) . Často ( možná víc než je zdrávo ) mluvím o excelentních hereckých výkonech. Nicméně to co zde dotyčná předvádí bere dech a je to právě ONA, díky níž je snímek tak působivý ( uvěřitelný.) Nic proti Marion Cotillard, ale jestli si někdo za rok 2008 měl jít pro sošku, byla to právě Kristin. Smekám klobouček. p.s. to uživ. boblig. Až jednou dospěješ, možná se za svá slova ( komentář ) I zastydíš nebo se nad ním min zamyslíš ( v kontextu s tím, co v životě mezi tím prožiješ ) a řekneš si, to jsem byl ale “blbec”. Možná ale taky ne…… p.p.s. nesnažte se pls američané o remake! (17.01.2011)