Prolomit zeď

Kostja Ullmann mě zaujal již v excelentním německém dramatu Letní bouře. Karoline Herfurth se zase od obyčejné, tuctové role v teenagerských Holkách to chtěj taky, úžasně posunula v hereckém žebříčku navrch. Velmi vyzrála a přitom si stále zachovala svoji tvář, s níž stále působí jako mladičká studentka. Vydařené drama o událostech z doby, již jsem neprožila. Potěšil mě v hlavní roli hlas Vojty Kotka, a toto spojení Vojty a Kostji na mě působilo jako dva krásní kluci v jednom:) Jen škoda, že Vojta svými rolemi zůstane stále nejspíš zafixován jako "ten" z teenagerských komedií. (18.09.2011)

Nebylo to zase tak špatné. Události, situace, kulisy byly celkem věrné tehdejší době. Děj docela zajímavý, jen jsem čekala trochu dramatičtější konec. Také špiónů se na metr čtvereční vyskytovalo poněkud moc. Vzpomínka na rozjařené a jásající občany koncem roku 1989 se vcelku povedla, pouze nechápu, proč se filmy s touto tématikou točí ještě teď. O současnosti se naopak netočí nic. Doufám, že stejně nadšení jako na podzim před 23 lety jsou Němci i dnes. (30.01.2014)

Takové moc přehnané, patetické, s nereálnými postavami. Např. komunisti se vždy chovají jako burani, Marco i jako voják má v sobě ten poctivý kus dobra, děda může spokojeně vydechnout, když v TV ukážou šťastný pár - prostě z klišé udělaná skládanka, jak byli ti komouši zlí (ne že nebyli, ale ne takhle dementně), a že i když člověka zblbli, stačilo být vnitřně dobrý... Podle mě docela zbytečný film. ---------------- btw, na DVD ten film má jen 102 minut, ne to, co je uvedeno tady. (22.01.2009)

Roland nepatří mezi známé režiséry, myslím tedy ve zdejším cvok hausu, přesto je to už třetí film, kterým mě dokázal uzemnit. Příběh začíná naprosto nenápadně, ale postupně, přihořívá, přihořívá a ta práce s gradací je fakt parádní. Uvítal bych tu delší verzi, poněvadž tady bylo zřejmý že se stříhlo tam kde nemělo zejména s ohledem na vztahy jednotlivých postav. Velmi příjemně mně překvapila Karolina, já ji měl zafixovanou jako ryze komerční herečky, která snad není schopna číst scénáře co se jí nabízejí, ale ouha, tady mě vyvedla z omylu a jsem za to velmi rád. (17.08.2017)

Svižné dialogy (Marco - syn: Nenávidím tě. - Jürgen - otec: Výsada mladých.), přirozené herectví, autentičnost v podobě televizního zpravodajství. To jsou plusy. Příběh doplácí na televizní naivitu vztahových vazeb - kdo je čí dcera - a na naprosto zbytečný happy end (dědečkovo umírání při sledování zpráv...). Ovšem i za připomenutí Exuperyho - Člověk je navždycky zodpovědný za to, co k sobě připoutá. - je Berlínský zázrak nadprůměrný televizní zážitek. (15.10.2009)