Efekt přihlížejícího

Proč lidé nezasáhnou, když se před jejich očima na ulici odehrává násilí? 13. března 1964 ubodal osmadvacetiletou Kitty Genovese na newyorské ulici její vrstevník Winston Moseley. Byly 3 hodiny ráno, přesto později vyšlo najevo, že vraždu nějakým způsobem zaregistrovalo 38 lidí v sousedství. Nikdo z nich se však neobtěžoval zvednout telefon. Vrah na její zavraždění potřeboval 50 minut, pozdě přivolaná policie přijela na místo činu za 2 minuty. Vědci Darley a Latane o čtyři roky později tuto nepochopitelnou lidskou vlastnost prozkoumají a pojmenují jako „Janovský syndrom", častěji též jako „syndrom nezúčastněného diváka". Žijeme o čtyřicet let později a musíme si přiznat, že se situace příliš nezměnila. Lidé stále páchají násilí a stále se mezi námi najde málo těch, kteří jsou ochotni pro neznámého a anonymního občana vzdát se svého pohodlí, případně si způsobit nějaké nepříjemnosti.
Režisér Radim Špaček přetavil téměř půlstoletí starý příběh v univerzální situaci a tu provokativním způsobem inscenoval na ulici, mezi nic netušícími chodci – diváky – a vlastně i aktéry. V originálním polohraném dokumentu uvidíme mimo jiné Jiřího Černého, Gabrielu Pyšnou nebo Pavla Opočenského. (oficiální text distributora)