Madisonské mosty

Malebné obrazové kompozice kameramana-malíře Jacka N. Greena, něžná hudba Lennie Niehause, přesvědčivé a civilní herectví ústředního dua, Clintova svědomitá, pozvolná a nádherně staromilská režie, která dbá na lapidární detaily, to vše zapříčinilo, že jsem neměl daleko k pláči. Madisonské mosty jsou uhrančivou, citlivou a komorní básní polarity titánsky tísnivého nádechu a výdechu očistného a obrozujícího jarního deště, jehož rezonance na srdci a na duši hned tak neodezní. A rozhodně nevěřte tomu, že jsou pouze pro usedlé "domácí puťky" ve středních letech, kterým protekl život pod upracovanýma rukama, jak zde jistí jedinci (indiskrétně) prezentují. P.S. Niternost Eastwoodových filmů je pro mne zdrojem neutuchajícího obdivu a úžasu. Doufám, že u toho zůstane i do budoucna. (22.11.2008)

Nemám rád ten pocit, kdy mě romantický film nezasáhne tak, jak by měl. To následné zklamání mrzí snad nejvíc ze všech žánrů a tady o to víc, že osudové a přitom náhlé vztahy jsou tím největším lákadlem. Herecky i dramaticky dokonalých momentů je tady požehnaně, ale jakoby nedržely pokupě. Vzpomínám na film s usměvavou slzou v oku, ale kvůli zbytečně protahované paralení linii s otravnými potomky nemůžu jít výš. (10.04.2006)

Spoilery! Ačkoli nejsem ani v nejmenším fanouškem romantických dramat, tak tady musím smeknout klobouk. Neskutečně citlivá a uvěřitelná záležitost. Clint Eastwood a především Meryl Streep roztočili opravdu herecký galakoncert, jaký už jsem dlouho neviděl. Krásný příběh o tom, že i v takřka gerontím věku se může zrodit vášnivý vztah mezi dvěma a že se dá postavit stan prakticky kdykoli, když má člověk po ruce tu správná osoba. Kdo už si v životě prošel, či prochází něčím podobným, tak mu mohu zaručit, že mu snímek přivodí správně intenzivní deprese a třeba i přehodnotí svůj dosavadní život. Tím, že tento žánr nepatří mezi moje oblíbené, na mě byla stopáž přeci jen trošku dlouhá. Závěrečná scénka v autě, kdy stála Meryl Streep před nejtěžším rozhodnutím v životě a cukala jí ruka, byla naprosto skvělá. Clint Eastwood je vynikající režisér, který ždímat emoce prostě umí. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (20.08.2017)

Musím povedať, že je to radosť nájsť kvalitný romantický film, ktorý skutočne dokáže správne zaujať a vytvoriť vynikajúcu atmosféru. "The Bridges Of Madison County" by som zaradil presne do tejto kategórie. Čo ma na filme skutočne dostalo bola jeho výborne plynúca atmosféra, ktorá ma držala celý čas. Clint Eastwood a Meryl Streep fungujú podľa mňa dokopy skutočne vynikajúco, vedia tomu dať správne emócie, vyzerajú spolu veľmi prirodzene a všetky situácie pôsobia na mňa veľmi úprimne a prirodzene. Chémia tam správne funguje. A ich dialógy pôsobia maximálne uveriteľne. Rozumiete situácii, do ktorej sa obaja dostali a spôsob, ktorým sa stavajú ku všetkému je veľmi dobré. A nakoľko je to to, na čo sa film najviac sústredí, je skvele, že tento element zvládli na jednotku. Rovnako skvele aj film vyzerá. Môžem sa na tie exteriéry pozerať donekonečna a byť z nich nadšený. Úvod ma síce trošku nebral a rovnako mi vadilo, že miestami prestrihávame scénky minulosti a súčasnosti a sú veľmi krátke. Viem, o čo tvorcom šlo a celkom to funguje, no nemôžem povedať, že by som radšej ostal s Francescou a Robertom počas celého filmu. Tento film dokazuje, že romantické filmy sa môžu páčiť aj mužom. A spôsobia, že gýč typu The Choice, človek dokáže neznášať ešte viac. Neviem čo viac by som povedal, pre mňa je toto vynikajúci film. A určite si ho niekedy pozriem opäť. Hodnotenie: A (24.11.2016)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)