O bílé paní

Zhruba 50%. Byl jsem celkem zvědavý podle komentářů zde. Čekal jsem nějakou lepší pohádkovou tvorbu v posledních hubených letech. Nicméně, mé očekávání byla nenaplněna. Dialogy byly vesměs velice jednoduché a naivní, příběh ničím inovativní a celkově to působilo dosti "ploše". Na druhou stranu občas jsem se něčemu zasmál, ale to až ke konci, kdy bylo pár slovních perel, ale jinak prostě o ničem - jen film. Na to, že to mělo jen hodinu mi to připadalo docela dlouho. Ale koukalo se na to lépe, než na českou tvorbu poslední doby. Na jedno kouknutí budiž. Howgh! (19.01.2010)

Vtipná, chytrá a pěkná pohádka, ve které mě potěšily i Jitka Molavcová s Marthou Issovou, přestože je nemusím. Tomino Václava Vydry je bezvadný a přesní loupežníci prostě nemají chybu.Samozřejmě ani na Slavoje Kuby Prachaře nelze zapomneout. Moc se mi to líbilo. 31.3.2019 Tak jsem se dneska poněkolíkáté znovu koukala na tuhle pohádku v neděli po obědě a ještě ten komentář musím doplnit o další klad: nádherná hra s jazykem a kouzelné slovní hříčky. "Tak jsem zrála a zrála, až jsem málem dozrála. Byla to láska na první obraz, láska jako rám." a spousta dalších. To, jak šéf loupežníků oslovoval Fanynku Fanouši a Franto, bylo boží a připomnělo mi to kamarády, kteří kočce Josefínce říkají Josef :-D:.. (20.11.2011)

I přes celkem zajímavé herecké obsazení není tak pohádka moc zdařilá. Molavcová se na tuto roli nehodí a ani Vydra ani Issová herecky nic moc a to teprve zklamáním je Táborský s Liškou. Nevím, co touto pohádkou chtěl autor říci a pro koho byla určena, pro dospělého je moc nudná a trapná a pro děti je zase málo pohádková, spíše je to bláznovina. Hodnocení: 30 % (12.12.2011)

Stupňovat v časové posloupnosti fakticky od třetího stupně k prvnímu je z gramatického hlediska sice prazvláštní, ale na druhou stranu - cítíme-li v tom odpovídající kvalitu - to ještě nemusí být ta nejhorší možnost. Molavcové BÍLÁ PANÍ by v předlistopadu snesla ještě o něco ohebnější scénář, na druhu stranu však záměr-námět i režie minimálně odvedly svůj standard a o třídu výš stály i herecké výkony. Standardní pohádka, zachovávající čistotu žánru v postatě bez ztráty pomyslné kytičky, je i v kontextu sváteční vánoční pohádkové původní tvorby spíše výjimkou-bílou vranou v černé ovci nepsaného pravidla ponurých autorských pohádek posledních let. Radost z pohádkové pohádky by měla měla být samozřejmostí - ne povzdechem. Ještě smutnější je, že tento povzdech je vlastně úlevným poděkováním. A tak mi nezbývá než odvolat se na nedávná slova Lucie Vondráčkové, která, jsouc dotázána na svůj názor na polistopadovou pohádkovou českou tvorbu filmovou i televizní, uvedla, že nejdůležitější je, když se každý rok navzdory všemu nové pohádky nejen natáčejí, ale i vysílají. A že kvalita přijde časem. Doufejme. (25.12.2008)

Děkuji své zvědavosti, že mě donutila se na tuto pohádku podívat. Molavcovou ani Issovou moc nemusím, nemám k tomu žádné obrovské důvody, poze mě nikdy nezaujaly a jejich role mě nikdy nezaujaly, proto jsem byla přesvědčená, že když budou hrát spolu a ještě k tomu hlavní role pohádka pro mě bude katastrofická. Opak však byl pravdou, obě mě zaujali a do svých rolí byli vybrané, jak nejlépe mohli. Musím uznat, že to byla krásná a příjemné pohádka, přestože jí k dokonalosti zbývalo hodně - jsem pohádková a nedá se nic dělat. Jediné, co mě skutečně hrozitánsky bylo do očí byl pohled na hrad - pokud by byl aspoň trošku přirozenější neškodilo by to, přesto jsem celkem spokojená :) (21.11.2009)