Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je noc a venku zuří taková bouřka, že bílá paní Slavěna (J. Molavcová) místo strašení na hradbách hraje se svým milovaným Tomášem (V. Vydra) hezky v teple pexeso. Jejich poklidný večer přeruší bouchání na hradní bránu a volání o pomoc. Za dveřmi stojí kuchařka Fanynka (M. Issová), kterou pronásledují loupežníci. A protože Fanynka je sirotek a nikoho nemá, bílé paní se jí zželí a společně s Tomášem se rozhodnou, že jí poskytnou přístřeší, stravu a také patřičné vychování. Fanynka jim zase na oplátku slíbí, že bude vařit. Všechno šlape jako na drátkách do té doby, než se hrad pokusí přepadnout loupežníci. Je ovšem jasné, že jim to jen tak neprojde. Na pomoc totiž přichází zakletý Slavoj (J. Prachař)… (Česká televize)

(více)

Recenze (74)

M.Macho 

všechny recenze uživatele

Další ulítlá pohádka časů Vánočních. Ačkoliv by se hra se slovy a významy hodila spíše na divadlo, tak lze konstatovat, že mezi tím, co Televize vyvrhal na ŠV a tím, co jsem viděl dneska je rozdíl - jazykový, herecký i možná nějaký jiný. Moc se v pohádce příliš nestává, že by hlavní vedlejší ženská postava (M. Issová) byla totální přihlouplá naivka, která najde svého zakletého rytíře... Bílá paní J. Molavcové je obskurní madam a malíř Tomino je krajínkář... Až na ty televizní triky a "zpívánky" bezvadná, chytrá podívaná... ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Stupňovat v časové posloupnosti fakticky od třetího stupně k prvnímu je z gramatického hlediska sice prazvláštní, ale na druhou stranu - cítíme-li v tom odpovídající kvalitu - to ještě nemusí být ta nejhorší možnost. Molavcové BÍLÁ PANÍ by v předlistopadu snesla ještě o něco ohebnější scénář, na druhu stranu však záměr-námět i režie minimálně odvedly svůj standard a o třídu výš stály i herecké výkony. Standardní pohádka, zachovávající čistotu žánru v postatě bez ztráty pomyslné kytičky, je i v kontextu sváteční vánoční pohádkové původní tvorby spíše výjimkou-bílou vranou v černé ovci nepsaného pravidla ponurých autorských pohádek posledních let. Radost z pohádkové pohádky by měla měla být samozřejmostí - ne povzdechem. Ještě smutnější je, že tento povzdech je vlastně úlevným poděkováním. A tak mi nezbývá než odvolat se na nedávná slova Lucie Vondráčkové, která, jsouc dotázána na svůj názor na polistopadovou pohádkovou českou tvorbu filmovou i televizní, uvedla, že nejdůležitější je, když se každý rok navzdory všemu nové pohádky nejen natáčejí, ale i vysílají. A že kvalita přijde časem. Doufejme. ()

Reklama

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Jo, straší tam ve věži ?? Tady straší ve dvou věžích !! V těch vašich !!" ;) Překvapivě zejména dík civilní Issové hodně slušně zahrané i velmi zábavné, když Čunderle tím svým scénářem plným vtípků, narážek a hrátek s dvojsmysly zabodoval, pohádkové cvičení, které naznačuje, že ze Sítě času Vysvlečenému Martinu Dolenskému ten žánr rozhodně není cizí.. Jeho ostatním počinům i té zjevně zelenkovské laciné inspiraci navzdory.. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Nebýt zde kouzelná dvojice v podání Molavcové a Vydry, neváhám tuhle pohádku potopit. Ano, jsou zde na českotelevizní pohádku nezvyklé animované vsuvky, má to velmi slušné kulisy i triky, ale co je to platné, když příběh nešlape, a co víc, Martha Issová s mluvou poslední šlapky z Karlína (asi její trademark, protože tak mluví třeba i v pohádce Sedmero krkavců), připomíná spíš tu couru, než holku od rány, ale v srdci čistou a milou. Při každé její promluvě, kdy používá moderní pražský slang, se mi kudla v kapse otevírala. Dalo by jí to moc námahy mluvit alespoň v pohádce trochu spisovně? Navíc vedle mluvy třeba Molavcové to pak o to víc tahá za uši. Ve scénáři jsou i pokusy o slovní hříčky, ale takového toho studentského typu (strašit na hradbách - strašit do půlnoci, strašit ve věži - být ve věži) apod. A ta láska k rytíři, z něhož celou dobu byly vidět jen oči, to bylo také až moc náhlé, aby tomu někdo věřil. Nekonzistentní pohádka v tom co, a hlavně jak říká, s pokusy o humor jako ze střední školy. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

"A tak jsem zrála a zrála, a když už jsem byla skoro zralá, tak přišel Tomáš. Byla to láska na první obraz." Ono to není špatné, jen spousta těch vtipů je takový spíš žert v křeči než jen mimochodem řečený vtípek. Místy jsem úplně slyšela dodanou stopu diváckého smíchu a potlesku - víte, ta mezera po tom, co je něco řečeno. Na druhou stranu musím spravedlivě přiznat, že některé vtipy byly i dobré. Pozvání na partičku pexesa a zejména závěrečný dialog - "A naše láska bude strašná, strašně krásná jsem chtěla říct, viď, Tomáši?" "To víš, že jo, ty můj bubáku." Navzdory svým výhradám jsem tuhle pohádku viděla už asi čtyřikrát, takže jsem živým důkazem na svém vlastním preparátu, že se dá vidět opakovaně. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení probíhalo na zřícenině hradu Hrádek u Úštěku, známém také jako Helfenburk u Úštěku. (otík)

Reklama

Reklama