Biutiful

,,DEJ SI SVOJE VĚCI DO POŘÁDKU. TO JE VŠE, NA ČEM ZÁLEŽÍ.“..... /// Divnej film. Bez emočního náboje, napětí, jen komplikovanost vztahů v rodině, kde matka je kráva a Uxbal to má ,,za pár“. Neštěstí střídá neštěstí, lidé řeší stresové situace a i když mám pocit, že to nikdy neskončí, vlastně nedostávám žádnou zásadní informaci. Snad jen, že lidé z okraje společnosti (nad kterými můžeme ohrnou rypák) dělají vše proto, aby přežili. Přiznávám, jména - Iñárritu a Bardem jsou stále lákadlem. Všechno zlý je k něčemu dobrý? Rozhodně ne, když máte raka (v předstojný žláze) a dvě děti (na krku). Ledaže by jste to chtěli věnovat ,,NÁDHERNÉMU STARÉMU DUBU“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět nelegální čínskou dílnu. 2.) Daroval jsem své milence na památku holuba (toho nechutnýho). 3.) Zjistím, kdy zase začnu nosit pleny. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.06.2011)

Biutiful je chyba. Všetci totiž vieme, že správne sa to píše Beautiful. Rovnaké je to aj s Uxbalom. Je to čistá duša, robiaca chyby. Iňarritu spravil veľmi osobný príbeh. Namiesto šokovania a vypätých emócií prišiel s meditatívnym snímkom o zomieraní, dobre a odpustení. Santaolalla brnka na tú svoju gitaru a pomaly sa pred nami odohráva komorný príbeh bez výrazne silných scén - až teda možno na objavenie mŕtvych Číňanov. Namiesto toho film vrství rôzne emócie a vzťahy. Tie sa postupne vyvíjajú, alebo upadajú. Rovnako som bol veľmi spokojný s mierou niečoho nadprirodzeného. Zrkadlo ako miesto za ktorým sa skrýva toho viac, ako sa ľudskému oku javí, je tu využité veľmi originálnym spôsobom. Rovnako je veľmi dobre spracovaná aj línia duší a smrti. Možno sa nejedná o režisérov najlepší film, ale na konci zostane veľmi dobrý pocit, aj napriek ťažkej látke. A Javier Bardem podáva rozhodne jeden zo svojich vrcholových výkonov. (12.01.2015)

S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? (27.03.2011)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)

Tak já jsem asi cynik, ale tohle byla taková nuda z chudinského předměstí, kterou jsem nedotáhl do konce navzdory Bardemu, který se snažil, jak mohl, aby diváka přiblížil životu hlavního hrdiny Uxbala, vysloužilého veterána ulic a feťáka. Špína a hnus se mu lepí na paty celý život a mixuje to smůlou. Námět asi dobrý, ale film mě vypnul. (19.03.2018)