Biutiful

CITÁT - Tvoje oči jsou klidné a tvoje srdce taky.......... Tenhle druh filmu nemusím. Je to o utrpení, o násilí, o úpadku a nemohoucnosti. Nemusím to, ale chci být v obraze a tak se chtě nechtě musím jednou za čas na něco v tomto žánru podívat. V tomhle snímku mi vadil ten všudy přítomný hluk a ruch. Ne hudební, ale zvukový. Někdy jsou ty zvuky nepříjemné. Smutný a krutý snímek z prostředí současného světa, hodnot, hyenismu. Město (Barcelona) ve kterém hlavní hrdina žije je záměrně ukazováno v šedivých až tmavých pohlednicích a já se obávám, že takto bude časem opravdu vypadat podstatná část Evropských měst. Například hřbitov, to je něco otřesnýho. Přidejte smutný příběh o umírání a jste celkem v obraze. CITÁT - Jsi připravený odejít?......... Místo Boha se zde umírající dovolávají Vesmíru - zajímavé. CITÁT - Chemoterapie je jed............ Dar, který má hlavní hrdina příběhu je spíš prokletím. CITÁT - Čím víc lásky mu dávám, tím horší věci o mě říká......... Krutě pravdivý příběh, kde ke konci budete brečet. (07.07.2012)

Iñárritu musí být náramně veselý pán, který točí s veselými lidmi samé veselé snímky :-)) Ale jo, dalo se, bylo to vpravdě ze života, jestli se živoření všech zúčastněných vůbec životem nazvat dá, pravdou je, že takový film jsem schopná vstřebat tak jednou za pět let. Tak zas někdy, pane režisére... (19.12.2011)

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny. (30.01.2011)

Odvracená tvář Barcelony (nemohu Biutiful nevnímat jako ideový protějšek k Woodyho Vicky Christina Barcelona; hodně tomu napomáhá, že jsem tyhle dva filmy viděl v rozmezí necelého týdne) a sólo pro Javiera Bardema v jímavém, na můj vkus však zbytečně předimenzovaném snímku (chudoba, rodinná krize, smrtelná nemoc, obchod s bílým masem), který ale svou kvalitu určitě má, a to navzdory tomu, že Amores Perros a 21 gramů jsou filmařsky někde trochu jinde, respektive mám dojem, že tyhle dva jmenované filmy - pakliže mě má chatrná paměť neklame - distribucí neštěstí mezi vícero postav zrcadlí bídu života věrněji, nadto jsou skvělé odvyprávěné. Douška k předešlé větě, vůbec se mi zdá, že Iñárritova tvorba má sestupnou tendenci, hořím zvědavostí, kterak dopadne Limbo. 75 % (06.10.2021)

Obyčejný pohled do chudších čtvrtí jednoho španělského velkoměsta (možná proto to na mne tak dolehlo), kde se odehrává surový příběh polovičního ztroskotance Uxbala, který neví, zda se má horko těžko sápat po pomyslném stéblu trávy, či jej ve chvílích osvobozujícího nádechu sám nabízet ostatním, které má rád. Konvenčnost, upřímnost, a strach ze smrti. Nebo ze života? Zeptejte se Javiera. Bylo to silné, bylo to úděsně halucinogenní, a bylo to tak artově neopakovatelné a surealistické, že se mi z toho ještě teď točí hlava. (18.06.2011)