Hymna aneb Urfidlovačka

Mluví - li Ladislav Smoljak o krizi a ztraceném talentu Josefa Kajetána Tyla, je nutno si zamést před vlastním prahem. Smoljak se totiž nedokázal oprostit od cimrmanovských manýrů, které však v tomto případě geniálně cimrmanovsky nepůsobí. Výsledkem je tak taškařice ve stylu Němého Bobeše, ale blbá. Sorry Láďo, takhle rekonstrukce k pramenům naší národní hymny se ti nepovedla. (11.05.2009)

Z cimrmanských her to vykradlo hlavně tu strukturu seminář/hra, kdy se ale nejdříve dozvíme spoustu (asi) pravdivých informací z historie a že jsme měli několik verzí hymen. Paradoxně to pravdivé je na celém představení to jediné zajímavé. Ta hra se mi totiž vůbec nelíbila a děj byl nudný, s blbejma postavama a s minimem vtipů. Když se objevily jakékoliv zpěvy, točil jsem oči v sloup a cítil se trapně, že na to vůbec koukám. I kdybych ale nebyl takovej ignorant, zabila by mě ta hromada němčiny. Nezávidím těm, co německy nerozumí skoro nic - já to dal jen proto, že nějaké základy mám, ale stejně mě to hrozně sralo. Vtip se záměnou otce a syna kvůli onkání je zprvu docela dobrej, ale jeho neustálé opakování to úplně zabije. A konečně - vůbec jsem nepochopil, proč se to vlastně jmenuje Urfidlovačka (co to UR?). Takže je to přesně ten typ divadelní hry, na kterou bych nikdy nechtěl narazit. (07.02.2020)

Ta hra je výborná, ale jak to komu má dojít, když se nejdřív musí u toho jedinýho normálně dostupnýho videozáznamu prokousat těma naprosto otřesnejma hereckejma výkonama? Smoljak sice přítomnej byl, takže by se dala čekat nějaká záruka minimální úrovně, ale třeba Šimon a Reidinger, mí tradiční neoblíbenci, tady bohužel nezklamali a svoje nekvality potvrzujou na plný čáře. Kromě toho je taky zbytečně nevyužitá přednáška, která je sama o sobě docela zajímavá, ale když se to zabije nezajímavě udělanejma a nezajímavě až nesympaticky nebo unyle zazpívanejma pěveckejma číslama, tak to se moc nedá svítit. Takže hra jako taková je podle mě výborná, ale zpracování podprůměrný a vzhledem k tomu, že jde o provední za režie a přítomnosti autora, hlavně trestuhodně nevyužitý. (11.04.2016)

Jako celek to není nezajímavé a určitě i tento Smoljakův počin vyniká vysoko nad průměr polistopadové "bavičské" zábavy. Na druhou stranu propojení exkurzu o historii hymen - sám o sobě je nesmírně zajímavý a jeho věcně popularizační forma nikoliv nepoutavá - s druhou dramatickou částí není nejšťastnější. I tak jde ovšem o dílko cimrmanovsky něžné, hravé a o kultivovaný, nápaditý pohled na kus naší novodobé národní historie, který Tylovi sice nadměrně nelichotí, ale také jej neuráží a nesnižuje. Zvolená míra poměru popularizace a dramatu však přesto zanechává v divákovi pocit nejistoty a vnitřní pochybnosti o ústrojnosti zvoleného žánru. (20.06.2009)

K Hymně jsem se dostal už v roce vydání jejího zvukového záznamu (tehdy ještě na MC kazetě), tedy v roce 1998. Naopak tento záznam, který jsem si vždycky přál vidět, jsem měl možnost zhlédnout až o nějakých 10 let později. Přistupoval jsem tedy k němu s jistou nostalgií, protože tehdy jsem Hymnu řadil přinejmenším na stejnou úroveň jako hry DJC. A to platí dodnes. Smoljakova hra je podle mě naprosto dokonalá a to ve všech jejích třech částech - seminář, hra, písně. Totéž platí o další Smoljakově hře Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého, jejíhož uvedení v obrazové podobě se už bohužel nikdy nedočkám (alespoň nevím o tom, že by existoval nějaký záznam) :-( (01.02.2011)