Fish Tank

Ultimate shit. Schématické, ploché, prvá polka je červenou knižnicou pre násťročné, druhá dementný absurdistan. Neskonale manipulativní kamera, ktorá docieli napokon žiadaný efekt - väčšina diváckej obce zrejme vďaka neprimerane dynamickej kamere, rýchlosti filmu, dojmu "že sa stále niečo deje" , nie je schopná vôbec o neuveriteľne stupídnych situáciach filmu premýšľať. (01.08.2014)

Spadla mi čelist. Tohle bylo tak brilantní, že nemám ani slov. Snad jen připojím varování. Tohle není realismus. Tohle je daleko víc. Obyčjná holka v celkem obyčejné situaci, ale absolutně neobyčejném příběhu. TENHLE FILM JE GENERAČNÍ VÝPOVĚDÍ SOUČASNÉ ZTRACENÉ GENERACE 0 a mně jen hlava nebere, kolik vrstev Fish Tank má, kolik témat bravůrně pokrývá, kolik koleček mi během sledování porouchalo v hlavě... A to se ani nezmiňuju o stokrát vychválené kameře, protože ta je jak esteticky vypiplaná, tak naprosto perfektně sedící tématu. Sledovat příběh dívky, která bloudí tak beznadějně, že snad i zapomněla, co že to hledá, pro mě bylo uzemňující. Absolutní souhlas s POMEM, Sheldrou a vlastně všemi, kteří kouzlu Mii a jejího dysfunkčního života propadli. (15.05.2015)

MFF KV Příběh Miy by nejen dokonale zapadl do mozaiky osudů hrdinů geniálního seriálu Skins, on by z ní svou naléhavostí a působivostí přímo vyčníval. Nelítostný, nekompromisní odraz bezútěšné reality, ze které už dávno vyprchalo všechno pozitivní, zůstala jen vidina bezcílného plácání se v současném Essexu. Nefunguje nic. Matka konstantně paří, malá sestřička chlastá, přátelé jsou najednou vzdáleni desítky světelných let, jedinou jistotu představuje zvláštní škola. A co na to rodinný vetřelec, matčin nový přítel? I když Mia padá z jednoho průseru do druhého, nikdo po nás nechce, abychom ji lacině litovali. Na to je Andrea Arnold moc velká profesionálka a Mia drsňačka. Místo moralizování tu je nečekaně přítomen humor, místo slz pár dobře mířených nadávek. A závěr má neskutečné grády. Nekonvenční, přitom přístupné masovému diváctvu, dramatické, přitom pořád odlehčené. Sečteno a podtrženo, pro mě nejlepší snímek 44. ročníku. 100% (13.07.2009)

Dechberoucí výkon neherečky (!?!?) Katie Jarvis (panebože, toho, kdo ji objevil v davu, bych chtěl poznat!) a přímočará "running" kamera, která z poloviny pomáhá Katie ve velmi náročné roli a z poloviny pokryje v dokumentárním stylu tolik prázdnoty a bezútěšnosti života nevyvolených, kolik nezvládnou jiné tři filmy dohromady (vynikající jsou zvláště prostřihy na interiéry, zatímco občasné dokreslující záběry exteriérů jsou přece jen malinko příliš prvoplánově zjednodušenou analýzou panelákového zoufalství - porovnejte třeba s úžasnou Panelstory). Druhá polovina filmu se navíc přesouvá od pocitové studie k vypjatému dramatu a scéna u vody se mnou pěkně práskla o stůl. Herci ve vedlejších rolích mohli být lepší - kromě malé sestry, ta byla naopak geniální a definitivně poslala mé hodnocení na maximum. (14.02.2010)

.... a historie se zase bude opakovat. Jak jinak by mohl pokračovat život dívky, která se vychovává sama, což je ještě ta lepší varianta, než kdyby byla ještě víc podobná své asociální matce, stačí, co ona osoba páchá na svých dětech pouhým příkladem, kanálovým slovníkem a naprostým nezájmem. Film poukazuje na téměř dané osudy podobně postižených teenagerů, kteří nenávidí svůj život, přesto hodně podobný připraví i svým potomkům, když ovšem nenastane shluk šťastných okolností, které dovolí začít jiný život, kolikrát stačí málo - výhra v solidním tanečním konkurzu, podnětný člověk v blízkém okolí, partner ze zcela odlišného prostředí - Mia, obávám se, toto štěstí nemá mít, i když se domnívala, že už už po něm sahá, a tak nám mizí z očí vstříc osudu, který by si nikdo z nás dobrovolně nevybral... Rozhodně snímek na zamyšlení, jen si tak cvičně zkuste doma někoho z rodiny roztomile nazvat "čubkou zasranou" a pozorujte ten šok - samozřejmě neplatí pro ty, kteří se takto častují běžně :-) NEJLEPŠÍ SCÉNY: všechny, kde se vyskytoval Michael Fassbender ♥, mořská tonoucí a rozlučková taneční. (01.03.2012)