Desátá oběť

Film rozpracovává v satirickém duchu řadu vážných témat a je překvapivé (což není myšleno jako hodnotící soud, ale prosté konstatování), jak společenskokritický Petri po celou dobu tohoto ducha neopustí. Vždyť příběh o institucionalizaci barbarského násilí - vydávané za jeho ovládnutí a přitom jej vlastně přenášející přímo doprostřed naší společnosti a plodící tím mezi lidmi ostudnou lhostejnost, plynoucí z pocitu, že legalizovaný akt konaný někým jiným pod rouškou všeobecné prospěšnosti naše mravní svědomí nemusí nijak narušovat - přímo volá po moralizování. Žánr komedie však není porušen a my si můžeme užívat především skvělou estetickou rovinu filmu. Neboť pokud si jako pisatel těchto řádků myslíte, že 60. léta jsou estetický vrchol posledního půlstoletí, je tento film pro vás. To nejprogresivnější reálné z 60. let (př. Jaguar E-Type) se tu snoubí s projektováním představ 60. let na budoucnost a tím samozřejmě odhalující zase jenom představy 60. let (móda, interiéry atd.). A k estetice pochopitelně patří i forma, kterou má Petri vždy mistrně zvládnutou (není se co divit, když kameramanovi G. Di Venanzovi dělal asistenta Pasqualino De Santis). (07.07.2014)

Talianske sci-fi je jav vskutku ojedinelý, o to viac poteší, ak sa jedná o príjemné prekvapenie. Divákov očakávajúcich taliansku komédiu v žánrovom obale môže zaskočiť prítomné násilie, kde prichádzajú o život v rámci zvrátenej hry aj krásne ženy. Petri natočil satiru a alegóriu na partnerský a manželský život, vyjadruje sa prostredníctvom prehnaného futuristického príbehu k talianskej spoločnosti a pripravil niekoľko koncov, ktoré Petrimu a producentovi Pontimu schvaľujem. Nebol som nimi sklamaný ako autor tunajšieho obsahu. (13.06.2012)

Akční sci-fi satira, která v mnohém předběhla dobu. Máme tu medializaci násilí, reality TV, mobilní telefony a další v polovině 60. let nezvyklé prvky. Marcello Mastroianni v roli oběti a Ursula Andress v roli vraha tu spolu rozehrají něco mezi akčním thrillerem a romantickou komedií, díky čemuž rozhodně nehrozí záměna s modernějšími filmy typu Battle Royale nebo Hunger Games. Navíc tu má Ursula ještě lepší plavky než v Dr. No. ;-) (15.07.2014)

"Pozor! Jsem oběť!" Centrální mozek lidstva, tentokrát umístěnej v Ženevě, vybral k dalšímu duelu Caroline, lovce číslo 14632 a Marcella, oběť číslo14879. Lepší dvojici nám snad ani futuristická budoucnost, která je pro mne v tuto chvíli již 16 let minulostí, nemohla nabídnout. Já se přitom tedy skvěle pobavil, což je celkem zarážející, neboť italsky umím pouze počítat do deseti a titulky ani dabing si ke mně cestu nenašly. (23.03.2016)

Dost velké zklamání. Začne to dobře, jako takový předchůdce Running Mana, Pana a paní Smithových a dalších filmů s podobnou tematikou, jenže... Jako by sám režisér se nedokázal rozhodnout, co točí. Chvilku je to sci-fi, chvilku kritika italské společnosti, chvilku kritika reklamních praktik, chvilku to má zajímavě mystický nádech (uctívání západu Slunce na pláži, které v tu dobu ale vychází v Americe), pak je to vztahová komedie o žárlivosti a konec je už zcela crazy... Ke všemu tu nefunguje ani vnitřní logika příběhu, kdy jsou sice nastavena nějaká pravidla, ale každou chvíli se porušují, vrazi a oběti běhají po veřejnosti a nikomu nevadí možné civilní oběti, jedno z pravidel je v závěru porušeno (ani manželka, ani milenka nejsou součástí hry, tudíž dosvědčují zbytečnost celé hry). Do toho podivná výprava jako z Expa 68, to snad i v Muži z prvního století byla nápaditější, neustálá divně a neladně znějící hudba, která je pokusem o skloubení jazzu a pop music. Mastroianni má na hlavě zelený trávník místo vlasů a Ursula na mě nikdy nepůsobila sexy a tady s tím velkým zadkem v kalhotách už vůbec ne. Chemii mezi ústředním párem nevěřím ani za mák. Nakonec vlastně ani nevím, co a jestli mi to chtělo říct. (25.11.2020)