Zvláštní den

Zvláštny deň. Nielen pre pompéznu Hitlerovu návštevu Talianska, ale hlavne pre dvoch protagonistov tohto príbehu. Obaja uväznení vo svojich životoch sa náhodne stretávajú a prežijú neopakovateľné chvíle. Komorne ladený film je decentnou oslavou života, súznenia, túžbe po slobode a normálnom živote. Herecký koncert oboch významných hercov ozvláštní aj divákovi jeho deň. Film bežal v roku 1984 aj v našich kinách. (29.07.2017)

Díky Dwaynovi jsem si vzpomněla na tenhle zvláštní film, který jsem viděla takhle jednou v noci před spoustou let a ve kterém mě prvně napadlo, jak ta nádherná Sophie dokáže opravdu vypadat jako uhoněná žena a přesto to dává s grácií sobě vlastní. Fašistická Itálie, miláček Duce, přehlídka....je zde i druhá tvář této doby. Hned vedle se nastěhuje Marcello. A všechno se může zdát být jinak. Osamělí lidé v opuštěném domě...herecký koncert dvou hvězd. (27.06.2014)

Solidní konverzačka dvou lidí, odehrávající se v den, kdy do fašistické Itálie přijel s velkou slávou (a ještě těsně před druhou světovou) Hitler a tehdejší lid pochopitelně jásal. Ústřední hrdinové tohohle filmu ale nejásají, dokonce ani nejsou v ulicích, ale doma a tam postupně řeší své životní problémy a při nich si leccos uvědomí. Není to sice úplně dokonale napsané a vedené, má to místa, kde to mohlo být údernější a propracovanější, ale i tenhle výsledek je podle mě skvělý, podnětný, slušně zahraný a natočený takovým způsobem, že mě to celou dobu bavilo a ani na moment nenudilo. Moje první setkání s tvorbou Ettora Scoly tedy dopadlo dobře, takže od něj někdy určitě zkusím i něco dalšího. Jen mám teda po tomhle filmu pocit, že snad v každém slavnějším italském filmu prostě hraje Sophia Loren, protože jsem ji teď viděl asi v 4 italských filmech v kuse. Ale Mastroianniho vlastně taky, takže mám pomalu pocit, že tam snad v té době asi neměli lepší herce do hlavních rolí, když je tak často obsazovali. Možná to je jen tím, co za italské filmy si vybírám, ale už se mi krapet okoukali... 4* (18.03.2023)

Vynikající film o osudovém sblížení dvou nešťastných lidí. Nešťastných ve své osamělosti na pozadí společenského a lidského pokrytectví, které těží ze strachu a lží mocenských ambicí fašistického režimu, který přikazuje, jen aby mohlo pár vyvolených začít uskutečňovat své zvrácené choutky o blahu lidstva. Každému je přidělena role a běda tomu, kdo se jí nechce, nebo nemůže podřídit. Ale i když je to zrůdné zobrazení fašistického režimu, tak nejde ani tak o ten režim, neboť snad za každého režimu bude někdo utiskován a všichni tlačeni do rolí, které sice přijímají, ale jen z toho důvodu, že jsou k tomu donuceni. Stále se setkáváme s xenofobními názory, které jsou uměle vyvolávány a stupňovány štvavou propagandou, do které se z neznalosti a ze strachu většinou zapojuje široká vrstva veřejnosti. Neboť odlišnosti nás děsí a jejich odmítnutím se prohlubuje vnitřní integrita těch, kteří šlapají spokojeně v davu. Nebo snad masturbace způsobuje oslepnutí? Tak to by na Zemi byli skoro všichni slepí. I když jsou, ne fyzicky, ale duševně ve své omezené schopnosti chápat ty druhé. Antonietta (skvělá Sophia Loren) je typickou ženou, která přijala roli manželky a matky, má se starat o domácnost, vychovávat pokud možno vojáky, smířit se s přezíravostí, neupřípností a hulvátstvím svého manžela a ještě ke všemu být nadšená z toho, jak je ten stát tak skvělý a báječný, když ji donutil k této roli. V ní je nešťastná, očekávájí se od ní jen povinnosti, ale žádné uznání. Může jen snít o pohlazení a tak není divu, že se vrhne na Gabriela (výborný Marcello Mastroianni), který je na ní vlídný. Gabriele má smůlu, že je homosexuál. A i když se snaží vše maskovat, je odhalen, popliván a odstraněn na bezpečné místo, kde nebude vadit ve skvělém rozvoji lidského společenství, které bylo tak ambiciózní, až pohltilo samo sebe ve své kruté aroganci. Ona se těší, že snad našla konečně někoho, kdo dokáže ocenit její prosté kvality, on tuší svůj nevyhnutelný osud, který mu naplní ochotně věrní obyvatelé, kteří snad doufají, že z toho něco kápne, či slepě věří v oprávněné potírání všeho cizího, všeho z čeho máme strach, všeho, co by nás snad mohlo v budoucnu ohrozit. Lidský život a schonost si navzájem ubližovat zřejmě lidem zůstane napořád. Bohužel však vždy z důvodů mocenských ambicí jednotlivců. Je to smutně nádherný film, který odhaluje lidskou omezenost ve své nahotě. (04.05.2010)

Zvláštní den, zvláštní film. Psychologické drama a na pozadí fašistická diktatura. Žena, kterou manžel i rodina přehlíží, přesto je zanícená pro fašistickou ideologii. Muž, kterého společnost odsoudila a odvrhla, protože byl jiný, homosexuál. Jejich cesty se náhodou střetnou a díky okolnostem pak zůstanou skoro celý den spolu. Setkávají se a opouštějí, čím dál tím víc je to k sobě táhne. Fašistku a zavrženého homosexuála. Řeknete si, proč. Tento film je krásný, velmi citlivý a laskavý na jedné straně, na straně druhé hřímá duce z tribuny a pochodují vojska. Podívejte se, stojí to za to. (13.05.2017)