Zvláštní den

Tenkrát, v osmatřicátém, nadešel velký den. Přijede spřízněný vůdce spřátelené země a upevní se tak vzájemné pouto ve společném boji. A jednou na to budeme všichni vzpomínat... Anebo že by to bylo jinak? Je velká událost skutečně tak velká?, jak by i klidně mohl znít plakátový slogan zvoucí do biografu. Což se koneckonců dá přenést i do reálného světa, lze například srovnat s našimi spartakiádami (na ty se taky určitě těšilo spousta lidí a... netřeba opakovat slova), nechci však degradovat film na jedno mnoha reflexí krušnější minulosti, ta myšlenka funguje i apoliticky, kdy mě dělá potěšení nějaká událost, zatímco ostatní si v duchu pomyslí, co na tom tak asi vidím... Kinematografickým okem jde o opakování trendu pozdních filmů velkého dua Mastroianni-Loren: oba ztvárňují něco jiného, než by většina diváků čekala. Zvláště překvapí dámská polovina, kterou kdekdo včetně mne vnímá jako ztělesněnou atraktivitu, a v případě Marcella se v kontextu doby jedná také o jisté překvapení. Platí však to, co se mi u filmů vyplácí tak nějak všeobecně - a to, že je lepší dopředu nic nevědět, což zrovna v tomto případě úplně nevyšlo, přičemž bych nenašel velký zástup děl, u kterého se spoileruje s takovou chutí, bez uvědomění si, jak takové vyzrazení něčeho může zážitek ovlivnit. Kritickou i diváckou obec rád posílím v názoru, že ač děj nepatří k rozvrstvenějším, snímku to nijak neubírá, osobně jsem na to po celou dobu trvání ani nepomyslel. Kde hledat důvod? Pravděpodobně v přesném vystižení dobové atmosféry, konkrétně kombinaci dokumentárních obrazových i zvukových vsuvek s prostým popisem lidské mentality (aneb, stačí jeden další element v domě a o napětí a jakési dobrodružství je postaráno). Závěr nás po příjemně stráveném čase lehce zavane smutkem s přirozeně se nabízející otázkou "jak to asi bylo dál?". Z toho, co však vím, bych případné pokračování ale znát nechtěl. 90% (09.03.2021)

V pomerne dosť rozsiahlom, bytovom komplexe to najskôr vyzerá tak, že sa takmer nadobro vyprázdnil, keďže sa skoro všetci jeho obyvatelia premiestnili na "prehliadku" do Ríma, ktorú organizuje sám Duce, kam si vlastne pozval nielen samotného Führera, ale samozrejme aj jeho ďalších, vplyvných kumpánov, medzi ktorých sa napríklad zaraďuje i taký (budúci) šéf Luftwaffe, Hermann Göring. Skrátka, schyľuje sa k veľkej udalosti, keď Hitler dňa 6. mája 1938, navštevuje práve toto „večné mesto”, čo priam najideálnejšie v tomto ponímaní priamo zaznamenávajú, hneď z kraja úvodné, archívne zábery, do čoho sa postupne vkomponuje, vskutku brilantná sekvencia z bytu okolo šarmantnej žienky domácej, Antonietty Tiberiovej, ktorá musí najprv pobudiť všetkých svojich šesť detí, nakoniec i svojho manžela-zanieteného fašistu, aby ich vystrojila na túto, naprosto nevídanú a neslýchanú slávnosť, pričom sa následne, snáď automaticky, zaradia do zapáleného davu, kráčajúc rovno do centra mesta. Okrem spomínanej Antonietty, ktorá sa očividne stará iba o domácnosť, ako nejaká slúžka, tak som si k tomu ešte všimol i to, že úprimná domovníčka a nejaký záhadný chlapík, ktorý sa volá Gabriele, ostali trčať doma. Možno si dokonca povedali, že im úplne postačí počúvať rozhlas, nakoľko ani nemusia vystrčiť päty z domu? Počas niekoľkých hodín sa z reprákov neustále ozýva priamy prenos z tejto exkluzívnej návštevy, čiže my diváci sme na tom podobne, ako naše postavy. / Teraz ostáva pomyslieť už len na to, ako sa Sophia Lorenová s Marcellom Mastroiannim vlastne po "prvýkrát stretne", teda aký, konkrétne zvláštny súbeh niekoľkých  okolností, sa o to v tomto, mimochodom, mimoriadne zvláštnom dni postaral? Dalo by sa taktiež podotknúť, že keď sa tak už aj stane, tak sa zvyčajne z tohto prostredia vôbec nepohnem, t.j. maximálne "pendlujem" medzi dvomi kvartýrmi, chodím po schodisku, alebo tiež najzaujímavejšie scény pozorujem na streche. Tam nastane i zlomová informácia, ktorú divák tak trochu predsa už dávnejšie vytušil. Vrátim sa ale ešte o kúsok naspäť, predchádzala tomu akási náhoda, alebo náhody proste ani nejestvujú, a všetko sa tak malo stať? \ Pre malú zaujímavosť by som doplnil, že dcéru Mariu Luisu si zahrala skutočná vnučka Duceho, čiže Alessandra Mussoliniová, čiže tým pádom sa režisér Ettore Scola, vari zaslúžil o väčšiu autenticitu? / Snímok je predovšetkým určený viacej vnímavejšiemu publiku. (12.10.2022)

Zvláštní den, zvláštní film. Psychologické drama a na pozadí fašistická diktatura. Žena, kterou manžel i rodina přehlíží, přesto je zanícená pro fašistickou ideologii. Muž, kterého společnost odsoudila a odvrhla, protože byl jiný, homosexuál. Jejich cesty se náhodou střetnou a díky okolnostem pak zůstanou skoro celý den spolu. Setkávají se a opouštějí, čím dál tím víc je to k sobě táhne. Fašistku a zavrženého homosexuála. Řeknete si, proč. Tento film je krásný, velmi citlivý a laskavý na jedné straně, na straně druhé hřímá duce z tribuny a pochodují vojska. Podívejte se, stojí to za to. (13.05.2017)

Sophia Loren a Marcello Mastroianni jsou dva herci, kteří si skvěle sedli a jejich společné filmy jsou prostě ukázkou toho, jak dokáže mezi herci fungovat chemie, a to navíc na podporu jejich hereckých schopností. Oni spolu fungují skvěle a nejen se závěrem na diváka předávají ty správně silné a důrazné emoce. (12.10.2017)

Pro většinu Italů historický den, o kterém měli v úmyslu za iks let vyprávět svým dětem a vnukům. Minimálně dva lidi se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní - prostá žena v domácnosti Antoinetta a bývalý rozhlasový hlasatel Gabriel. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována (homosexualita, volnomyšlenkářství), většinou vítězí hrubá síla (všudypřítomný rozhlasový přenos z vítání Hitlera, nevěrný manžel), primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra (sousedka) a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den poskytl dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit :-) Není co vytknout, Zvláštní den je zážitek. __ (Dlouho mě nepobavilo nic tak, jako komentář na imdb.com k tomuto filmu od přispěvatele s nickem Bo Schreurs - Ve filmu opravdu nikdo neumře, není tam žádná akce, žádná nahota, prostě nic takového. Je to prostě nuda pro lidi, kteří od filmu čekají akci, zabíjení, krev a nějakou tu děsivou scénu... ) (14.02.2010)