Včera, dnes a zítra

Tři povídky a tři různé ženy v podání Sophie Loren, které mají k lásce každá trochu jiný přístup. První povídka je zcela nejlepší - o ženě, která se vyhýbá vězení tím, že rodí jedno dítě za druhým. Další dvě jsou bohužel jen průměrné. Celkově to tedy dá za lepší 3*. Velkým plusem je krása a živelnost Sophie Loren a herecké umění Marcella Mastroianniho. (09.12.2009)

O tom, že Ieri, oggi, domani je one-woman show Sophie Loren, nepochybuju. Ale o čem pochyby mám, je scenárista. Totiž film začne skvělou povídkou o jedné temperamentní dámě, která se vězení vyhýbá tak, že rodí jedno dítě za druhým. Ale od této nadprůměrné (80 %) povídky jde kvalita dolů, druhá povídka postrádá smysl (40 %) a třetí, nějaký smysl má, ale nezaujalo mě tam nic, krom mírně odhalené Sophie (50 %). Takže musím napsat, že přes všechno, co jsem o tomto filmu slyšel, jsem zklamaný a budu si hodně dlouho pamatovat tento snímek jako ten, ve kterém exceloval jeden živel jménem Sophia Loren a ve které zklamal scenárista. Nic víc tu nestojí za zmínku či vidění. 50 %. (31.03.2013)

Všechny tři povídky jsou velmi vydařené. Na rozdíl od většiny zdejších recenzentů mě asi nejvíce oslovila ta druhá, která je nejkratší. Tvůrci v ní jdou dost na dřeň a s ničím se moc nemažou, i proto působí nejúderněji a připadá mi nejlépe vypointovaná. Všem příběhům jednoznačně vévodí smyslná Sophia Loren, nutno však říci, že ani Marcello Mastroianni se nenechal nijak zahanbit. Popravdě je to možná poprvé, kdy jsem se při jeho hereckých výstupech opravdu bavila. (85%) (02.12.2023)

První povídce vévodí Adelina, která rodí jedno dítě za druhým, aby se vyhnula lochu, jenže po sedmém (nebo kolikátém) začne být její manžel Carmine poněkud… vyšťavený. Naštěstí je ve hře i neapolitánská sounáležitost a hluboce zakořeněný odpor k justici, takže vše se v dobré obrátí. Ve druhé je hlavní postavou milánská nafrněná panička s rolskou a uťápnutým milencem a třetí kraluje Mara, římská lehká děva, jedním toužícím ctitelem z Bologne a druhým ze semináře. Ve všech povídkách ztělesňuje Sophie prototyp italské Ženy, živočišné, nevypočitatelné a temperamentní, zatímco Marcello submisivního muže, který ženě ve všech směrech podléhá a vlastně byl stvořen jen pro její rozmary. Ony ty de Sicovy komedie vlastně nejsou nijak vtipné. Ale jsou zábavné, ukřičené, přelidněné, smyslné, prostě z nich dýchá Itálie. Mám je nejradši k těstovinám. (29.12.2016)

První část mě asi vzala nejvíc, mělo to ještě takový zvláštní nádech něčeho, co jsem v druhé části již postrádal. Tam jsem bezpečně rozpoznal Royce a stejné herce. A třetí kapitola mě již jaksi unikala. Nechci říci,že to bylo špatné, to vůbec ne, partnerské vztahy byly vykresleny bravurně a Itálie vyobrazená tak jak má být (i když poskrovnu) jen jsem postrádal určitý šmrnc a noblesu, ktarou v tomto období kinematografie leckde pociťuji mnohem více. Místy jsem se ale opravdu od srdce bavil. (08.12.2009)