Pod vlivem lásky

Velkolepej epos o náboženství,lásce a erekci.Zajímalo mě jak Sono ukočíruje téměř 4 hodinovej film o něčem co mě absolutně nezajímá a jde mimo mě.A tím je víra,křesťanství,náboženství a bůh.A musím říct,že i přes toto pro mě nevděčný téma se s tím vypořádal na výbornou.A film mě rozhodně nenudil.Sono si to prostě rozjel po svým a tak jak to umí jenom on a nenechá diváka ani na chvíli vydechnout.S diváky si hraje jako s loutkama a nedává jim sebe menší šanci aby vytušili jakým směrem se bude dál film ubírat.Sono prostě opět dokázal,že umí.A ten jeho psychonátlak je prostě dechberoucí.Další geniální kus od mistra podivností.DOPORUČUJU. (09.08.2015)

Pod vlivem lásky je zajímavý film. Zajímavý film délkou, obsahem, provedením a především tou zvláštní paletou pocitů a emocí, které na diváka přenese. Nemá cenu k nejlepšímu filmu Shiona Sona psát zbytečnou omáčku. Dlouho se mi nestalo, že bych dokoukal film kolem páté raní a měl nutkání film pustit znovu...To, myslím, mluví za vše. P.S.: soundtrack je boží! :-) (21.10.2012)

Milovat někoho doslova k zbláznění, nenávistně, od prvního okamžiku, opravdově .. to nemusí být jen film, ale i život. Ve filmu to všechno trvá krátce, i když to jako v tomto případě má čtyři hodiny. Ovšem v životě se to může vléct hodně dlouhou dobu .. znám to, vím jaké to je. Třeba to v reálu skončí podobně jako finále Ai no mukidashi. Stačí chtít .. (22.05.2012)

Čtyřhodinový emocionální masakr, který jsem zkoukla na dvě poloviny. Najdete zde snad úplně všechny lidské vlastnosti, od fanatismu církve, sexuální úchylnosti i čistou lásku. Celou třetinu filmu byla jediná doprovodná hudba Bolero od Ravela. Miluju tuhle skladbu. Předpokládám že drtivá většina zná citované pasáže z Kazatele, občas se používají i pro ateisty, kteří žasnou nad jejich čistotou. Bohužel se trefily do té doby, kdy další osoba mě drahá odešla tam někam k Duhovému mostu. Každopádně doporučuji shlédnout. (02.10.2014)

"Použij kung-fu, abys získal momentku." S tvorbou Šiona Sona jsem se zcela náhodou setkal zhruba před rokem a Koi no Tsumi mě zcela uchvátil. Na Ai no mukidashi jsem se tak hrozně těšil, byl na to zvědavý, ale zároveň, hlavně díky té stopáži, jsem se trochu obával. Bude to stejné nebo to tehdy byla jen náhoda? Takřka čtyřhodinový romantický epos o lásce z prostředí japonských katolíků (sic!) o mladíkovi, který hledá svou vyvolenou Marii, kde vás na začátku ani ve snu nenapadne, kam vás to dovede v závěru a na konci budete překvapeně vzpomínat, kde to vlastně všechno začalo. Je tady úplně všechno, humor (některé sekvence vyznívají až poklesle a podbízivě kabaretně komediálně), akce (hromadná rvačka), krev (nějaký ten ustřižený úd a tradiční japonské krvavé fontány), drama (skvělá první třetina o synovi a jeho otci knězi), lesbičky, bizar (obzvláště vyznavači dívčích kalhotek si přijdou na své, v tomhle ohledu má film silný potenciál vytvořit nový kult, v podstatě náboženství, neb "vše co hledáš lze najít v ženském klíně" - asi se naučím lépe ovládat náš foťák), lehké zastání zvrhlíků (neb i to jsou jen prostí lidé), romantiku, patos, kýč, sociální kritiku. Hrozně jsem se té délky bál, ale ani na okamžik jsem se nějak výrazně nenudil, člověk si vždycky po jakémsi zdánlivém zacyklení (kdy do závěru filmu pořád zbývá ještě nějaká ta stovka minut) o čem to ještě může být, a ono to plynně přejde do další dějové roviny, která však pořád souvisí s hlavní premisou a dál to táhne na nudli. Kamera si laškovně hraje, herci hrají (výtečná Sakura Andó), hudba perfektně sedí, delší záběry bez střihu těší, až vás nakonec ten film pohltí a zavře se nad vámi jako voda, že vám nějaké ty nedostatky budou v podstatě volné. Je to dlouhé, je to typicky japonské, nevím, zda se ještě někdy odhodlám to absolvovat znovu, ale je to výborné. Šion Sono se pevně ukotvuje v mém hledáčku. Chci něco dalšího. "Ztopoř své srdce." (27.08.2014)