Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Alexandr KlimentKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Luboš FišerObsahy(1)
Televizní film autora Alexandra Klimenta a režiséra Antonína Moskalyka z roku 1969 zachycuje dva hrdiny, kteří neplýtvají slovy. Je výpovědí o společné cestě dvou lidí a o jejím tušeném konci. Dva staří lidé (Jarmila Kurandová a Ladislav Pešek) se potkávají ve vlaku. Namlouvají jeden druhému, že jedou k příbuzným, ale ve skutečnosti si nechtějí přiznat konečnost jejich cesty. Ukáže se, že si nalhávali, že nemají nikoho, kdo by o ně měl zájem, že jedou do domova pro přestárlé. Ještě poslední noc chtějí strávit „na svobodě"… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
V průzračně čistém příběhu Alexandra Klimenta dokáží oba hlavní představitelé zaujmout svým hereckým umem. “Lidsky“ podaný příběh o vyrovnávání se se stářím je “prakticky“ bezchybně zfilmovaný. Intermezzo, které si dovolil Moskalyk při snímání Kláry Štěpánové (Jarmily Kurandové) při příchodu k domovu důchodců, je mistrovské. Zakomponování vánočních symbolů "při poslední večeři na svobodě" je dojemné (uzenáč, dělení jablka). Zaujme role Jany Hlaváčové (a podoba s její dcerou). Krásně si to Emanuel Navrátil (Ladislav Pešek) s Klárou Štěpánovou povídali. Smutně. Uvěřitelně. Hudba: Luboš Fišer. ()
Křehký komorní a lyrický příběh o setkání dvojice starých lidí, kteří mají společnou cestu do starobince. Představitelé osamělých lidí na konci své životní etapy mistrně lidsky a dojemně zahráli Ladislav Pešek a Jarmila Kurandová, kterou si režisér Moskalyk o pár let později obsadil do svého televizního filmu Babička, kde paní Kurandová opět předvedla bezchybný lidský úděl. Televizní inscenace Barometr je vrcholem inscenační tvorby na konci šedesátých let minulého století. Luboš Fišer k filmu složil opět kouzelnou hudbu a zejména scéna, kdy se Klára Štěpánová (Jarmila Kurandová) dívá skrze plot na dvůr do starobince, kde se nachází spousta starých lidí a jen koukají a čekají, je zcela odzbrojující. Působivý, velice lidský film v citlivé režii Antonína Moskalyka. ()
"Ještě jsme tady, ještě nejsme tam…“ Dojemný televizní film o setkání dvou starých lidí, kteří se jen stěží vyrovnávají s pocitem osamělosti a nezájmu ze strany nejbližší rodiny. V krásně napsaných dialozích pro Ladislava Peška a Jarmilu Kurandovou mě (vzhledem k době vzniku filmu) zaujala připomínka Masaryka. Nostalgické náladě snímku krásně napomáhá typická Fišerova hudba. ()
Člověk pamatuje. A zapomíná. Citlivý komorní příběh osudového setkání v podzimu života je hereckým koncertem Ladislava Peška a Jarmily Kurandové. Zaprášená nostalgie dávno odvanulého mládí, nahrazována pábitelským nalháváním stařecké fantazie, je v závěru konfrontována ne právě radostným východiskem obou protagonistů. Malý film o velkých věcech a také o pomíjivosti štěstí. Vynikající práce Antonína Moskalyka. ()
Příběh je výborný a znovu ukazuje, jak skvělým byl Alexander Kliment spisovatelem (nenechte si ujít jeho romány a sbírku povídek). Scénář už tak výtečný není, protože těch dialogů je vážně moc a šly by zkrátit. Režijně a kamerově nezajímavé, ale herecky parádní (zejména Pešek). Film získal cenu kritiky na MTF v Monte Carlu. ()
Reklama