Kvílení

Dezertér literární morálky udeřil na půdu absurdity světské vrchnosti. Ten požitkář, nestydaté múzy vyvolávač, dekadence flámovač, nemá zábran, co je zač? Svým přednesem předběhl čas. Slova se změnou obsazení obléká do novátorské, neotřepané stylizace znovu a zas. Okázale se snaží zvěstovat - ve jménu volnosti veršů z nitra se valících, to jest řetězec myšlenek mé epochy, mé emoční hodnoty. Má řeč, má výpověď, mé jáství - žádný kýč. Odvraťme ten mýtus umělecké konformity. Je nasnadě přijmout dílo dané tvůrčí exkluzivity. (11.07.2015)

Máme tu první čtení titulní básně autorem, stejným hlasem (samozřejmě s odlišnou intonací) podbarvenou animovanou podobu, soudní líčení s vydavatelem obviněným z šíření obscénní literatury, dva roky později uskutečněný rozhovor s autorem básně a ve formě flashbacků vizualizované jeho vzpomínky. Vše samo o sobě perfektní (hlavně animace a výkon Jamese Franca jsou špičkové), ale střídání těchto pasáží se spíš ruší než umocňuje. Nemá to rytmus té básně ani její buřičství. Vznikl film o literárním dílu, ale jakoby k němu autoři nenašli klíč. (07.02.2011)

*** a půl. Zhruba měsíc před Kvílením jsem zhlédla jiný film zabývající se Beatnickou generací. Jednalo se o Kill Your Darlings a tento snímek mě ohromil. Zvláště Daniel Radcliffe byl v roli Allena Ginsberga výborný. A tak nějak jsem si nemohla zvyknout na trochu odlišné ztvárnění jeho postavy, jehož se zde chopil James Franco. Skvělý je, což o to, ale je to zkrátka jiný Allen. Film se odehrává v několika rovinách. Soudní líčení, interview s Ginsbergem, černobílé flashbacky a animace přednášené básně. Když jsem tak poslouchala, říkala jsem si, jestli je to skutečně geniální NĚCO, nebo nabubřelé, okázalé, prázdné NIC. Asi něco mezi, řekla bych. Co se týče umění, vždycky uvažuju nad tím, jestli bych něco takového dokázala já. Vytvořit, napsat, namalovat, složit, zahrát. Ve většině případů bych se mohla jít rovnou zahrabat:) Umění a umělce obdivuju s tím, že já jsem tohoto mistrovského daru byla "ušetřena." Tito lidé jsou tak trochu z jiné galaxie, kde k nim obyčejná slova přicházejí v představách a oni z nich pak dokáží vytvářet obdivuhodné příběhy a věty, kde jim barvy dávají prostor k vizím jiných světů a z melodií dokáží stvořit neuvěřitelná hudební díla. A myslím, že mezi ně Allen Ginsberg rozhodně patří. (06.07.2014)

Vždycky jsem si chtěla přečíst Ginsbergovo Kvílení, ale znáte to, jedno pro druhý... tak proč nevyužít příležitost a nenechat si dílo předložit v podobě téměř autorské? Lze se domnívat, že tvůrci byli dílu schopni porozumět natolik, že mohli předat dál a zřejmě udělali, co mohli - od výběru Jamese Franca, přes hrané čb pasáže míchané s dokumentárním stylem v barvě, dobové záběry, fantasmagorické animace, atmosférický piano doprovod až po přednes poezie samotné - to vše vcucne diváka do víru básníkova pološílenství, i když v momentech, kdy je už už navázáno tenké pouto pochopení, dochází k jeho zpřetrhání soudními humoreskami, kde se zástupci světa rozumných navzájem ubíjejí argumenty o formálních hranicích obscénnosti v literatuře - nejspíš pro zachování zdravého odstupu, ale rozhodně i pro složku zábavnou, a to hlavně ve chvílích, kdy žalobce ironickým tónem předčítá kontroverzní úseky a vyžaduje racionální vysvětlivky, jakoby se nikdy nesetkal s hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Byla jsem... pobavená :-) (09.06.2012)

Jak jsem viděla začátek filmu, tak jsem si říkala, co to do háje je?! Pak jsem se na to celé snažila dívat s nadhledem. Film je tvořen 2 liniemi. Samotným vyprávěním Allena Ginsberga o své životě a díle, které se mi líbilo nejvíce. Pasážemi se soudního řízení, které rozhoduje o tom, jestli je Allenovo dílo obscénní nebo ne. Tyhle dvě linie jsou prokládány pasážemi z klubu, kde Allen Ginsberg recitoval své dílo a úryvky veršů z Kvílení, doplněné animovaným příběhem. Tyhle úryvky se mi nelíbily, dokonce mi až vadily, ale musím nechat Allenovi jeho sprostou upřímnost. Chápu, že jeho verše museli lidi v tehdejší době pobuřovat. Proto jsem se bála, že jeho dílo bude prohlášeno za obscénní, ale naštěstí se to nestalo. Je hrozné, že musel být Allen „heterosexuální“, aby ho pustili z léčebny, což na něm mělo dlouhodobé následky. Výběr Jamese Franca do této role byl výborný. Myslím, že mu role seděla a dobře se do ní vžil. Když bych měla hodnotit celý film, tak se mi napřed nelíbil, ale postupně jsem se nechala vtahovat do příběhu a zajímalo mě, jak dopadne. Takže se mi film nakonec líbil a dílo Kvílení si určitě přečtu. (10.08.2015)