Režie:
David CharhonKamera:
Antoine RochHudba:
Jean-Benoît DunckelHrají:
Elie Semoun, Léa Drucker, Laurent Stocker, Vincent Desagnat, Elisa Tovati, Cécile Breccia, Odile Vuillemin, Catherine Deneuve, David Charhon (více)Obsahy(1)
Věk pětatřicet, introvert, chorobně plachý. To je Cyprien. Svůj čas dělí mezi práci IT manažera v módním časopisu Dress Code a kyberkavárnu, kde se schází s přáteli. Ti spolu s Cyprienem patří do generace „počítačových maniaků“, co tráví noci na internetu, sbírají DVD, pro které je Star Wars náboženstvím… a kteří jsou ve svém reálném životě někým jiným... (Magic Box)
(více)Recenze (33)
Nezáživná komédia o partičke vyjadrovaním, správaním aj výzorom "tak trochu" iných IT týpkov, ktorým kraľuje Cyprien. Toho tu hrá Elie Semoun (Daltoni, Asterix a olympijské hry), ktorý je dorobený tak, že by ho aj vlastná matka mala problém identifikovať. Dosť som sa na túto komédiu tešil, ale bohužiaľ väčšina hlášok pre ľudí s minimálnou hladinou IT vzdelania ide totálne do prázdna, príbeh je tuctový a správanie a výzor celej "mimóznej" party je fakt dosť odpudivé. (zažltnuté zuby, staré teplákové súpravy atď), takže ma paradoxne najviac potešila prerábka songu od Jermaine Jackson & Pia Zadora - "When the rain begins to fall" v záverečných titulkoch, čo teda naozaj neni dobrá vizitka. ()
Ubohost. Když je Cyprien looser, je film dost pitomý, vrší jedno stupidní klišé za druhým, ale tak trochu se na to ještě dá dívat. Když se postříká sprejem je to stupidní, stupidní a stupidní. Jak píše Kryton, stejně jako se praví ve filmu, "jednou kliknu, pak dvojklik,do koše a vysypat". Jen se to s tímhle filmem má udělat dřív než ho zkouknete. ()
Hláška: (Dvě partičky ajťáků z konkurenčních internetových kaváren Takashi a Godzilla se navzájem urážejí.) Takashi: - "Tak co, pořád hrajete na minitelu?" Godzilla: - "Takashi, kdyby blbost měla fórum, tak budeš webmaster." Takashi: - "Já ne, ale slyšel jsem, že tvoje máma připojuje úesbéčka v pekle." Kiki: - "Na tebe kliknu, dvakrát odkliknu, hodím to do koše a vysypu." Takashi: - "Víš co seš ty? Laser disk, kterej ani neexistuje." Kiki: - "Ale ne, firewall!" Godzilla: - "Ano, můj kámoš nemá štěstí, tak zapíná firewall." Cyprien: - "Mně se víc líbil ten laser disk." (Po chvilce.) "Hej, Takashi! Řekni nám, jestli ve svém bytě máš oprávnění přijímat kabelovku nebo satelit?" Godzilla: - "Cypriene, to nemá bejt otázka. To musí bejt narážka..." Takashi: - "Cypriene, zajímal by tě neomezenej víkendovej paušál na držení huby?" partička od Takashiho: (jednohlasně) - "Game Over!" (Cyprien později pro sebe.) Cyprien: - "No jo, měl jsem mu říct, že mám celoroční předplatné, abych moh mluvit tak dlouho, jak dlouho budu chtít. Jo, měl jsem to říct." ()
Nudný příživník na zatím (možná naštěstí) dost opomíjeném IT prostředí. Opravdu nechápu to dementní klišé, že snad každý „ajťák" je zobrazován jako chcípák, šmudla, sportovní antitalent a sexuálně frustrovaný zoufalec. Zřejmě je to pro „autory" jediný způsob jak téma pojmout tak aby bylo dle nich vtipné. Tady se až tak moc snaží, že vše působí přesně naopak a těch pár pár slušných hlášek to nevytrhne. Ztráta času ... ()
Typická komedie na téma ošklivý zamindrákovaný brejloun a krásná dívka, tentokrát francouzské provenience. Cyprien, tak se i komedie jmenuje v originále, je sice počítačový nadšenec (což se projevuje tím, že paří hry, obdivuje svět Hvězdných válek a je nesmělý a doma zalezlý), ale v zaměstnání i v soukromém životě nešika a lůzr k pohledání. Doma si před spaním pouští video se současnou nejslavnější sexy modelkou. Když je nutné najít ve firmě, kde dělá, někoho na obálku, kupodivu k jeho názoru se přikloní majitelka. Sám Cyprien má předat dárek. Jenže majitelčin syn chtěl na obálku protlačit svou milenku, jinou modelku, a tak Cypriena odstaví a těžce mu zavaří... Jenže stále je tu kyberprostor a nečekaná možnost, která Cypriena zmužní a on se může pomstít i stát se mužem svých snů... Jen si nevšimne, že na to doplácí jeho charakter. Současné francouzské komedie bohužel nechápu - začínají pro mne být zhruba tak srozumitelné jako thajské nebo korejské horory. Ani tady není v podstatě čemu se smát, spíše se člověk diví, jaké pitomosti můžou někoho napadnout natočit. Role Pierre Richarda bývaly lehce úsměvné, nebyl to úplný pitomec ani vizáží, ani činy, a nebylo těžké mít toho hodného moulu rád. Cyprien je vizáží totální pitomec, chová se jak idiot, ale tvůrci chtějí, abychom ho takového měli rádi. Jenže na něm není co mít rád, takového cvoka by každý rád taky ignoroval a nakopl. Takže nakonec nechápete, co se na něm může té docela hezké holce z práce líbit, že k němu nakonec přilne. Zkrátka to tu skřípe, jde jen o blahovůli scenáristů, aby pitomec byl hodným a milým stvořením. Přitom stačilo málo - netlačit tak na pilu. Nevím, jestli je francouzský divák už také tak tupý, že musí mít všechno na doraz a nepozná náznaky. Tam, kde Pierre Richardovi stačily právě ony nesmělé náznaky, musí mít Cyprien těžké velké brýle, předkus a šilhat. Tam, kde by Pierre Richard zkoušel podložit neustále se houpající stůl vším možným, tam Cyprien musí stůl rozbít na padrť. Možná pro tupce je takový doslovný humor přínosem, osobně ale oceňuji onen náznakový. ()
Reklama