The Stoning of Soraya M.

Se z toho holky neposerte!! Ono to bude určitě tak černobílé, jako emancipovaná Iráčanka, která beztrestně fackuje lokální patriarchy! Třeba toho dědka Soraya ve skutečnosti fuckt píchala!! Nicméně ani sám Goebels by to nenatočil působivěji! A nezapomeňte, že je nutno víc takových filmů, když už tam válčíme za demokracii a světový mír! Hle, proti jaké ose zla stojíme! Mocichtivé a pokrytecké kudlanky ale převažují nejen v Islámu, pouze mají oblíbené jiné kolektivní sporty a nenadělají s rozvodem takové ciráty!! (03.03.2010)

"Keď muž obviní svoju manželku, ona musí dokázať svoju nevinu. Taký je zákon. Na druhej strane, ak manželka obviní manžela, musí dokázať jeho vinu."     Skutočná dráma z bezútešného sveta, ktorý musí našincovi v dnešnej dobe pripadať neskutočný a totálne šialený. Ide o svet, v ktorom ešte stále vládne stredoveké zmýšľanie (Kameňovanie? To vám načisto hrabe?) a v ktorom žijú bytosti, nazývajúce sa ľuďmi, no pripomínajúce skôr stádo divých a tupých zvierat. Nesmierne odpudivým dojmom pôsobia predovšetkým muži (páni tvorstva, pre ktorých sú ženy len otrokyne), obzvlášť Sorayin manžel Ali (Navid Negahban), ktorý je ako taký prevtelený diabol, avšak dvakrát sympatickým dojmom nepôsobia ani tamojšie ženy (to však samozrejme neznamená, že človek nemusí hlavné hrdinky ľutovať). Film nesie veľmi silné posolstvo, čo vysoko oceňujem, veď takéto filmy sú potrebné ako soľ, lenže ja filmy hodnotím podľa filmárskych kvalít a z tohto hľadiska to až taká veľká sláva nie je (3 hviezdičky s prižmúreným okom). Filmu sa ešte pomerne účinne darí autenticky vykresliť dané prostredie (veľmi dobrá, príhodná hudba) a aj vyvolávať ustavičné nepríjemné napätie, na druhej strane si však nedokážem nevšímať to kostrbaté, pateticky prifarbené rozprávanie príbehu, či ochotnícke herecké prejavy. Scéna kameňovania je ale nesmierne silná a priznám sa, že ma poriadne zaskočila svojím naturalistickým a brutálnym charakterom (o to viac, že som bol vďaka stvárneniu dovtedajšieho diania už mierne otupený).     "Bože, pomôž mi zabiť túto kurvu." (08.11.2023)

Přiznám se, že jsem skoro celou scénu s kamenováním přeskočila, protože to bylo na mně moc. Šaría, jak ji známe z médií, je peklo. Islám, jak jej známe z médií, je taky peklo. Muslimové, jak je známe z médií, jsou vtělení ďáblové. Írán, jak jej známe z médií, je peklo samo. Islám, šaríu, muslimy ani Íránce osobně neznám, z médií však vím, že USA mají už hodně dlouho na Írán spadeno ... Film obsahuje emoce, intriky, napětí i brutalitu. Ale hodnocení sráží nechutná ideologie, která z filmu přímo čiší. Nevěřím, že islám je jenom špatný, teroristický a tyranský. A taky rozdíly a podivnosti, např. v tom, že Zahra si jako vdova žila celkem dobře (z čeho?), zatímco Soraya se rozvést nemohla, protože by se neuživila. Škoda. (08.09.2014)

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)